Václav Klaus, zápisky z cest: Sicílie uchvacuje krásou moře i architekturou

Je to ale země krásná – svou přírodou, mořem, starobylými městy, stovky či tisíce let starou architekturou. Městečko Erice má v zimě několik stovek obyvatel, v létě několik tisíc. Během 12.-17. století v něm však bylo postaveno 60 kostelů a klášterů. V několika z nich sídlí nadace Ettore Majorana a Centrum pro kulturu vědy, které pořádají konferenci, na kterou jsem byl pozván. Afrika je nedaleko. Údajně je možné z tohoto města vidět až do Tuniska, které je vzdáleno jen 86 kilometrů. Jsou tu hojně zastoupeny prvky arabské architektury, hlavním pokrmem je kuskus s rybou, který si člověk také spíše spojuje se severní Afrikou.

Na konferenci jsou hlavním tématem „planetární hrozby“ a jednou z nich je údajné globální oteplování. Ve svém projevu jsem se snažil argumentovat, že hrozbou není skutečné (ale ani v budoucnu předvídatelné) oteplování naší planety, ale ambice nezodpovědných jednotlivců, jako byl Al Gore, kteří chtějí s touto neexistující hrozbou za obrovskou cenu – v penězích, v životní úrovni celých světadílů, v omezování lidské svobody a demokracie – bojovat. Ne růst teploty, ale tito lidé jsou skutečnou planetární hrozbou. Nemyslím, že jsem o tom přesvědčil úplně všechny účastníky konference, ale nezanedbatelnou část z nich určitě ano. Tento můj projev je – v angličtině – k dispozici na www.klaus.cz.

V hrozném vedru sedíme celý den v sále bez oken, ale také bez klimatizace (nebo snad s klimatizací téměř nefungující). Kvalita konference – a v rámci ní i debata o globálním oteplování – je velmi dobrá. Jsou tu vědci ze 40 zemí světa a já jediný ze světa politiky.

Argumenty kritizující nesmyslný boj s globálním oteplováním jsou velmi přesvědčivé.

Moc mne potěšil profesor Rajaraman z Indie, který mluvil o iracionalitě souboje s jadernou energetikou po loňském zemětřesení a tsunami v Japonsku. Mluvil mně z duše – byla to katastrofa přírodní, nikoli jaderná. Žádné oběti kvůli radioaktivitě tam nejsou – a přesto svět, v čele s Německem, začal rušit jadernou energetiku.

Včera jsem si stěžoval ve svých zápiscích na klouzavou dlažbu v uličkách Erice, kde několikrát za den přecházíme z jednoho místa na druhé. Je to opravdu problém, mám pocit, že jsem na ledě. Určitě to vypadá jako absurdní stěžování si, ale pomalu se učíme chodit drobnými krůčky.

Celý den nám přicházejí zprávy o teplotních rekordech v naší zemi. Je to zvláštní, ale vypadá to, že je ve středních Čechách tepleji než na Sicílii. Tady je ale také strašné horko. Ještě že bydlíme ve středověkém klášteře spojeném se jménem svatého Františka. Zdi jsou zde solidní, okenice zavřené, okna se otevřou až kolem půlnoci. Připravujeme se na návrat do Prahy.