V roce 1968 došlo v ČSSR k fašistické vzpouře, tvrdí ruský politolog

„Denacifikace německých satelitů - Československa, Maďarska, Rumunska a Bulharska - prakticky neproběhla, tyto země a jejich národy nám byly prezentovány jako oběti a byly osvobozeny od systematické denacifikace za podmínky přijetí modelu rozvoje socialismu a připojení se k vojenskému bloku Sovětského svazu,“ tvrdí Sergejcev.

„To vedlo v zásadě k fašistickým vzpourám v Maďarsku a v Československu v letech 1956 a 1968, které byly prezentovány na Západě jako touha po demokracii,“ popisuje události, proti kterým tehdejší Sovětský svaz rázně vojensky zasáhl.

Sergejcev přitom vůbec nerozlišoval mezi situací v Protektorátu Čechy a Morava a v Maďarsku nebo v Rumunsku, které se k Třetí říší přidaly dobrovolně a spolu s Tisovým Slovenským štátem se aktivně zapojily do útoku na Sovětský svaz, zatímco protektorátní země musely vyrábět pro Wehrmacht zbraně.

Stalinův Sovětský svaz byl navíc podle něj málo tvrdý při denacifikaci nejen v cizině, ale i na územích SSSR, která byla okupovaná nacisty: „Není potřeba říkat, že odmítnutí plného spravedlivého potrestání nacionalistů na západní Ukrajině i selektivní a nepružná politika a potrestání kolaborantů v Pobaltí, na Krymu a na Kavkazu nás přišly draho.“

Politika vůči okupovanému Rakousku a Finsku podle něj byla prozíravější, protože vedla ke vzniku neutrálních států.

Ukrajinu přitom Sergejcev, který se na ní narodil, neoznačil jen za fašistickou, ale přímo za nacistickou, přičemž zdůraznil, že nacismus pracuje s ideou rasové nadřazenosti, a proto je potřeba nacistické režimy nejen zbavit vedení, ale provést v takové zemi denacifikaci, aby se obyvatelé zbavili vlivu nacistické ideologie.

Podle něj má na Ukrajině prosazované směřování k Evropě charakter nacistické přísahy, kdy přidružení k Evropě není jen ideologické, ale také reprezentuje pocit rasové nadřazenosti.

V případě Ukrajiny, která byla okupována armádou Třetí říše, mluví o tom, že Ukrajinci trpí stockholmským syndromem, kdy se vytváří vazba mezi unesenými a únosci. Přitom právě Ukrajina byla nejtvrději postižená druhou světovou válkou.

K postupné nacifikaci Ukrajiny však podle ruského politologa docházelo hned po vyhlášení samostatnosti, a ne až po svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014, které označuje za puč za pomoci teroru a zastrašování ze strany nacionalistických skupin.

Zapomněl však zmínit, proč se na Ukrajině objevily protiruské tendence. Opominul důsledky hladomoru v třicátých letech i potlačení touhy Ukrajiny po samostatnosti a rusifikaci.

Sergejcev si v pochybném pamfletu protiřečí, na jedné straně tvrdí, že je ukrajinský režim nacistický, protože se tam projevuje rasová doktrína, která vede k potlačování jiných etnik. Tvrdí také, že výuka v zemi není o nic méně rasistická než v Třetí říši, kde vedla nejen ke genocidě Židů ale i dalších národů. Současně ale přiznává, že rasová nadřazenost není v zákonech, a ona údajná nacifikace má amorfní povahu.

Pokud Sergejcev tvrdí, že Ukrajina posledních sedm let označuje Rusko za nepřítele, má pravdu. Pomíjí ale, že se tomu tak stalo po nezákonné anexi Krymu a válce na Donbasu, kde Rusko podporuje separatisty. Bez důkazů tvrdí, že Kyjev dává najevo zájem o ruský Donbas, Kubáň a další ruské oblasti. Vojensky slabší Ukrajinu vykresluje jako možného budoucího agresora.

Celý tento text by šlo brát jako další blouznivý materiál, kdyby vyšel na nějakém obskurním serveru a nezveřejnila ho velká ruská tisková agentura v době napětí okolo soustřeďování ruských vojsk u hranic s Ukrajinou. A kdyby v něm nebyly kladeny pro Ukrajinu nepřijatelné ultimativní požadavky.

Každý Ukrajinec, který se zapojil do boje proti separatistům na východě v rámci operace ATO, by podle něj měl být potrestán a nesměl vykonávat žádné státní, politické a soudní funkce. Odstraněny by měly být knihy, které podle ruského pohledu zkreslují historické skutečnosti, a rozpuštěny by měly být nacionalistické organizace.

Připomíná i tři požadavky ruského prezidenta Vladimira Putina, který řekl, že nedovolí, aby byl ukrajinský Donbas ovládnut silou. Dodal, že při pokusu zahájit útok bude Ukrajina jako stát zlikvidována a že žádná z nezávislých republik, které se oddělily od Ruska při rozpadu SSSR, tedy nejen Ukrajina, nebudou moci být použity Západem k poškozování Ruska.