Článek
„Pracuji tu šest let, ale v životě jsem nic takového neviděl,“ řekl reportérovi stanice France 24 tamní zaměstnanec. Na venkovním dvorku márnice padal sníh na plastové pytle s těly čekajícími na odvoz. Z nedostatku místa je bylo nutné položit na zem.
Ostatky svého syna Eduarda sem přišla vyzvednout i žena jménem Irina. Když jí zřízenci pokynuli směrem k nahému mužskému tělu, propukla v pláč. „Bylo mu 22 let. Jak jste to mohli mému dítěti udělat?“ lkala.
Víc obětí než za pandemie
„Moje dítě je pryč. Žádný vnuk nebo vnučka. Nic. Můj život je teď prázdný,“ naříkala, zatímco ji odváděli příbuzní.
Jak víc trestat Rusko? Udělali jsme už vše, brání se Oracle
Její syn, kadet u ukrajinských protivzdušných sil, byl nasazen u Charkova, matka se s ním nemohla telefonicky spojit téměř dva týdny. Nyní, když jeho tělo dopravili kvůli pohřbu do domovského města, si příbuzní převzali rakev, do níž před jejím uzavřením přidali složenou novou uniformu. Zatímco dodávka odvážela rakev, v dálce stále zněly rány dopadajících střel.
Podle ředitelky márnice Olgy Děruhynové nebylo tolik mrtvých ani na vrcholu koronavirové epidemie. Výpadky elektřiny a vody jsou navíc ve městě na denním pořádku a v některých jeho částech není elektřina.
Britové zvažují přesun svých antiraket v Polsku k ukrajinské hranici
„Zůstáváme tu, protože v jiné zemi by bylo těžké začít znovu pracovat jako lékařka, nevím, jak bych vydělávala peníze. Pořád doufáme, že se podaří nějaká mírová dohoda,“ řekla Děruhynová.