Článek
„Dokážeme-li dospět k dohodě, mohli bychom si užít legraci, až budeme Bruselu dělat spoustu potíží,“ nechal se slyšet Farage po prvním setkání s Grillem. Spojí-li prý totiž síly, může vzniknout čtvrté nejsilnější seskupení v unijní sněmovně.
Faragova UKIP i další národní strany mají teď ještě pár týdnů na to, aby v unijním parlamentu zformovaly či posílily své frakce. Ty jim zajišťují nejen příliv peněz, nýbrž i silnější slovo při obsazování funkcí, v diskusích a při jednáních o zákonech.
Nejsilnější samozřejmě dál zůstanou evropští lidovci, těsně následováni socialisty. V příštích týdnech však vypukne souboj, který z menších frakcí přetáhne více lidí z řad poslanců označovaných nyní za „nezařazené“ a „ostatní“.
Co udělá Marine?
Nejvíce zájmu se však asi soustředí na Francouzku Marinu Le Penovou a její tahy proti Evropě. Krajně pravicová Národní fronta, kterou vede, se má stát základem nové frakce, a Le Penová již oznámila, že se jí podařilo sehnat podporu z dalších čtyř zemí: z Nizozemska, Rakouska, Belgie a Itálie. Už nyní má tedy dost poslanců (38), zatím však z mála států. Každá frakce musí mít totiž aspoň 25 mandátů z nejméně sedmi zemí Unie.
Nejostřejší boj o poslanecké „duše“ tak vypukne zřejmě právě mezi ní a Farageovou frakcí. Pokud Le Penová mluví pravdu, už teď se jí z EFD podařilo přetáhnout Italy. A stála by i o Finy, Dány či Švédy, kteří zájem o ni naopak nejeví. Nelze vyloučit, že pokud narazí u nich i u dalších možných partnerů – Poláků a Bulharů –, bude muset spolupracovat se skupinami, jež teď odmítá. Patří k nim maďarský Jobbik či řecký neonacistický Zlatý úsvit.
Daleko více by proto stála o to, aby se s ní spojil britský euroskeptik a celé jeho sdružení. „Mohli bychom vytvořit frontu, která by čelila nejškodlivějším prvkům v EU,“ již dříve lákala. Farage ji však odmítá. Nechce prý s „těmi rasisty a antisemity“ z Francie nic mít. Podle Le Penové se však prý jen bojí o křeslo šéfa frakce.