V Anglii odhalili památník československému leteckému esu a průšviháři Josefu Františkovi

„Je pro nás ctí, že můžeme vytvořit trvalý památník seržantu Františkovi v blízkosti místa, kde přišel o život. Jako československý pilot, který létal v polské peruti pod britským velitelem, je silnou připomínkou mezinárodního složení ‚hrstky‘,“ uvedl v prohlášení Richard Kornicki, který předsedá organizaci PAFMC, s odkazem na příslušníky letectva, kteří v létě a na podzim 1940 bránili nebe nad Británií, čímž zabránili plánovanému vylodění, a kvůli malému počtu byli označovali jako hrstka (The Few).

„Doufáme, že po další generace se ti, kteří budou kolem památníku procházet, zastaví a vzpomenou na ty, kterým vděčí za svou svobodu,“ dodal Kornicky.

Josef František patří k největším esům bitvy o Británii, v tabulce nejúspěšnějších pilotů je se sedmnácti sestřely na čtvrtém místě a výraznou měrou přispěl k tomu, že se nejúspěšnější perutí bitvy o Británii stala se 126 sestřely právě polská 303. peruť druhé světové války. Je také druhým nejúspěšnějším československým stíhačem bojujícím v druhé světové válce na straně spojenců. Více sestřelů měl jen noční stíhač Karel Kuttelwascher (18 plus dva ve Francii).

„V této peruti nebojácných stíhačů je seržant František zvláště vynikající – jeho tichá, chladnokrevná a skromná osobnost v sobě skrývá rozeného a nemilosrdného stíhače. Jeho úspěchy sleduji s velkým zájmem,“ napsal o něm v době bitvy velitel 11. skupiny stíhacího letectva RAF Keith Park.

„Byl to pilot, jaký neexistoval před ním a již nebude existovat. Sám se pouštěl do souboje s přesilou, létal sám, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem, co stiskl spoušť na kulomety, to byl sestřelený Němec. Létal s láskou a odvahou, byl to největší hrdina v bitvě o Anglii,“ prohlásil o něm jeho spolubojovník, zástupce velitele 303. perutě Witold Źyborski.

Právě v ní František bojoval.

Jako mnozí jiní českoslovenští piloti po vyhlášení protektorátu utekl František, který měl problémy s disciplínou už v československém letectvu a hrozilo mu, že nebude smět létat, do Polska, kam se dostal 13. srpna. Už byl 29. července s dalšími na parníku Castelhom, který je měl přepravit do Francie, když k můstku v Gdyni dorazila skupina polských důstojníků a nabídla jim vstup do polského letectva. František s několika dalšími jejich nabídku přijal - údajně si hodili mincí a padl orel - a účastnil se několika průzkumných letů.

S Poláky zůstal i ve Francii, protože se František, který měl velmi výbušnou povahu, pohádal s československými důstojníky, když žádal o zařazení do některé československé jednotky. Působil jako mechanik na polské základně v Clermont-Ferrandu, kde měl opakovaně potíže kvůli tomu, že opustil základnu bez povolení. Tvrzení, že sestřelil nepřátelská letadla ve Francii, se nikdy nepotvrdila. S Poláky se pak dostal i do Británie, kde mohl prokázat své schopnosti.

František se stal příslušníkem 303. peruti vyzbrojené letouny Hawker Hurricane I, která sídlila v Northoltu. Do boje poprvé vzlétla 24. srpna, když ještě nebyla označena za operační. První úspěch si připsala 30. srpna. František svou první oběť, Messerschmitta Bf 109E sestřelil 2. září.

Rychle následovaly další sestřely, ale také problémy. Poté, co František sestřelil dva německé stoje, bombardér Heinkel He 111 a další Bf 109E, musel s poškozeným hurricanem přistál na poli. Následně ovšem nezamířil k peruti, ale do hospody v Brightonu, kde se porval a byl zatčen.

Potíže měl i v peruti, František byl nedisciplinovaný a často se svévolně vzdaloval od sestavy perutě a vyhledával příležitost bojovat s nepřítelem na vlastní pěst. Touto metodou sice dosahoval vzdušných vítězství, ale současně snižoval bojeschopnost vlastní formace. Velitel peruti, Witold Urbanowicz nakonec našel řešení. Protože byl cizinec, označil ho za „hosta perutě“ a dovolil mu operovat samostatně. Krátce po vzletu se tak mohl volně oddělit od formace a operovat nad Kentem nebo kanálem La Manche, kde napadal z náletu se vracející německá letadla. Poláci to nazývali metoda Frantiszka. Mnohokrát bojoval proti mnohem početnějšímu nepříteli. Posledního, 17. vítězství dosáhl 30. září 1940.

Den po svých 26. narozeninách Josef František zahynul 8. října 1940 při letecké nehodě při návratu z hlídkového letu. Okolnosti pádu nejsou doposud známy, uvádí se únava, nebo snaha o akrobatické manévry v malé výšce nad domkem jedné z přítelkyň.

Na vodní nádrží Staines se od perutě odpoutal a odletěl na východ. V rádiu neodpovídal. Se svým Hurricanem R4175 s kódovým označením RF-R narazil na pole.

„Místo nehody je dnes součástí přírodní rezervace Priest Hill, Epsom, hrabství Surrey,“ uvedl PAFMC. Rezervace podle něj památník umožnila postavit. Nachází se poblíž veřejně přístupné pěšiny a zároveň i kousek od místa Františkovi nehody.

K vytvoření pomníku Františkovi velkou měrou přispěli letecký nadšenec Lewis Shelley a Peter Sikora, který se zabývá historií polského letectva. Oba strávili řadu let bádáním o okolnostech nehody. Podle PAFMC jsou si jisti, že se jim místo nehody podařilo s jistotou identifikovat.

František je pohřben na hřbitově polských letců v Northwoodu.