Článek
Přitom nechybělo mnoho a Mečiar mohl završit svou politickou kariéru jako prezident SR. Dvakrát kandidoval v přímých volbách hlavy státu (1999 a 2004) a pokaždé se dostal do rozhodujícího druhého kola.
V obou případech získal přes 40 procent hlasů, ale ani to nestačilo k obsazení postu hlavy státu. Především druhá porážka od bývalého stranického kolegy Ivana Gašparoviče ho musela ještě dlouho bolet.
Nedokázal odejít včas
Většina Slováků se shoduje v tom, že Mečiar nedokázal odejít v pravou chvíli.
„Mohl zůstat v paměti mnoha lidí jako státník, který vyjednal samostatnost Slovenska. Místo toho uvěřil ve svou nenahraditelnost a dovedl sebe i stranu k trpkému konci,“ říká Igor Malinský z Bratislavy.
„Je to politická mrtvola. Mladí o něm vědí snad jen to, že jednal s Klausem o rozdělení Československa. Jinak už nikoho nezajímá,“ uvedl student Milan Kužma.
Po politických porážkách Mečiar nekomunikuje s okolím a jeho nejbližší spolupracovníci i novináři s oblibou říkají, že „šel za medvědy“. Letošní drtivý neúspěch v parlamentních volbách, kdy Mečiarova Lidová strana HZDS nezískala ani procento, představuje pravděpodobně definitivní tečku za kariérou kdysi nejpopulárnějšího slovenského politika.
Vladimír Mečiar se loučil písní S Pánom Bohom
Mečiar se přitom v politice objevil jako zjevení. V roce 1990 hledala Veřejnost proti násilí VPN (slovenská obdoba Občanského fóra) vhodného kandidáta na post ministra vnitra. Na revolucionáře z intelektuálních kruhů působil výřečný a energický podnikový právník z Nemšové jako člověk z jiného světa.
Jako ministr vnitra si Mečiar upevnil pozici uvnitř VPN a po prvních svobodných volbách stanul v čele slovenské vlády.
Lidé chtěli Vlada
Když ho po neshodách uvnitř VPN z čela vlády odvolali, slovenská náměstí se zaplnila jeho příznivci, kteří chtěli zpátky svého Vlada. Mečiarova podpora tehdy dosahovala vrcholu a to ho podnítilo k odchodu z VPN a založení Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS).
V posledních federálních volbách dalo Mečiarovi hlas přes 1,1 miliónu Slováků. Mečiar vládl na Slovensku pevnou rukou a postupně se zbavoval oponentů, například Milana Kňažka.
Začátkem roku 1994 však parlament nečekaně vyjádřil jeho vládě nedůvěru. Mečiar se po předčasných volbách triumfálně vrátil, když získal opět přes milión hlasů. Jeho autoritářský styl vládnutí, spory s prezidentem Michalem Kováčem i dosud zcela nevyjasněný únos prezidentova syna vedly k mezinárodní izolaci Slovenska.
Vítěz i poražený
Sjednocení protimečiarovské opozice vedlo k tomu, že po parlamentních volbách v roce 1998 Mečiarova éra skončila.
Volby sice opět vyhrálo HZDS, ale Mečiar nedokázal sestavit koalici.
HZDS se ještě stalo členem koaliční vlády v létech 2006– 2010, ale to byla labutí píseň kdysi nejmocnějšího muže Slovenska. V letošních volbách za ním stálo jen 23 tisíc Slováků.
| Dožívá za zdmi vily Elektra |
|---|
| * Vladimír Mečiar se narodil 26. července 1942 ve Zvolenu. |
| * je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dceru, se současnou manželkou, lékařkou Margitou má dva syny a dceru. |
| * 1970 – vyloučen z KSČ za nesouhlas s okupací Československa |
| * do roku 1989 působil jako podnikový právník v Nemšové |
| * bydlí ve vile Elektra v Trenčianských Teplicích a koupil několik starších domů u nedaleké obce Dolná Poruba. Mečiarova rodina zde údajně provozuje lihovar. Mečiarovy děti vlastní nedaleký penzion Baračka |
