Článek
I ti nejchudší z nejchudších mají u sebe na své obtížné cestě chytrý telefon a přídavnou baterii. Mají samozřejmě levné přístroje s omezeným vybavením, které výrobce vyvinul přímo pro arabský trh. Před nebezpečnou plavbou z Turecka do Řecka přístroj obyčejně obalí plastovou fólií, to pro případ, že by se nafukovací člun převrhl.
Mladý Kurd Rabvar Máu ze syrského města Rás al-Ajn u hranic s Tureckem vypadá po příchodu na budapešťské Východní nádraží (Keleti) unaveně a ztrhaně. Část cesty od srbských hranic ušel se svými čtyřmi druhy pěšky. Přespávali v lese. V pravé kapse úzkých riflí má zastrčený mobil, v levé je externí baterie, sloužící jako energetická banka. „Vystačí, abych telefon třikrát plně nabil,“ řekl Máu.
Mobil je pro něj tím nejdůležitějším pomocníkem na cestě, která skončí v Hannoveru, pokud vyjdou všechny plány. Běženci hledají cestu do Německa pomocí bezplatných aplikací a satelitní navigace GPS.
Speciální aplikace
V rámci uzavřených skupin na Facebooku a WhatsApp si předávají kontakty na místní převáděče, kteří je za dostatek peněz dopraví přes nejbližší hranici nákladním autem, lodí, případně je převedou pěšky.
Vedle toho běženci na chytrých telefonech sledují zprávy. Kde jsou úkryty? Kde je největší nebezpečí, že je maďarská policie zadrží a zaregistruje? Jak píše agentura DPA, někteří syrští uprchlíci si stáhli aplikaci Gherbetna (Naše touha po domově), která jim poskytne nejen praktické informace, ale i možnost spojit se s ostatními uprchlíky, kteří jsou v jejich blízkosti.
„V každé zemi jsme zaplatili zhruba 20 eur za předplacené karty,“ řekl Máu. Karta, která umožňuje přístup na internet a telefonovat, je pro něj natolik důležitá, že ji v mobilu zprovozní ještě dříve, než si koupí jízdenku na rakouské hranice.
To, jak důležité jsou pro běžence mobily a internet, zjistili již maďarští dobrovolníci. V Budapešti zřídila jedna skupina aktivistů z Greenpeace pro uprchlíky internet.
"Informace a spojení s přáteli a známými je tady pro lidi to nejdůležitější," řekla mluvčí maďarské pobočky Greenpeace Flóra Hevesiová. Za krátkou dobu si zde přes 100 uprchlíků nabilo telefon a využilo internet. Prozatím zůstávají podle Hevesiové aktivisté v maďarském hlavním městě. Pokud ale budou potřeba jinde, přesunou se – například do uprchlického tábora Röszke na maďarsko-srbské hranici.
Rodina o nich neví několik dnů
Na osmé koleji, odkud vlaky odjíždějí na Západ, sedí skupina mladých mužů. Tito Syřané patří k drúzské menšině. Sice to nejsou vládní oponenti, ale i tak chtěli pryč – kvůli válce totiž nemají práci a životní náklady se zvedly. Zatímco v jejich vesnicích a městských čtvrtích nehrozilo letecké bombardování, museli čelit příležitostným granátovým útokům rebelů či sunnitských teroristů.
"Máme teď všichni vybité baterky," řekl jeden z nich. "Se svou rodinou v Sýrii nejsem už pět dní v kontaktu." Až se dostane do Rakouska, chce si obstarat novou SIM kartu. V Srbsku, vypráví, si od pouličního obchodníka za spoustu peněz koupil falešnou kartu.
Před Východní nádraží se mezitím dostavili lovci duší, kteří si myslí, že jen GPS k orientaci nestačí. Příslušníci jedné křesťanské sekty rozdávají brožurky s citáty z bible v angličtině a arabštině. Ani ne o deset metrů dál stojí skupina postarších Arabů v béžových vestách. Na nich je nápis „Islámské hnutí“. Vousatí muži jsou přátelští, rozdělují hygienické balíčky, jablka, chleba a sýr. Když se jich ale člověk zeptá, kdo tu pomoc platí, jsou náhle velmi odměření.