Unie nás k Rusku dotlačila, tvrdí turecký zmocněnec pro vztahy s EU

Podle průzkumů veřejného mínění chce do EU vstoupit 79 procent občanů Turecka, 60 procent věří, že dokážeme splnit technická kritéria pro vstup. Pro nás je to logické potvrzení faktu, že Turecko náleží k Západu. Jsme zakládající člen Rady Evropy, velký a významný člen NATO a věříme, že naše evropská identita bude oficiálně stvrzena členstvím v EU.

Měli jsme nejvyšší stupeň souladu zahraniční politiky s EU, když Unie s Tureckem zacházela spravedlivě. Když jsme měli jasnou perspektivu členství a postupovali ve vyjednáváních o členství. Bohužel po roce 2006, kdy technické rozhovory o přistoupení byly politicky zablokovány a když v roce 2009 Francie a Kyperská republika zablokovaly dalších 6 přístupových kapitol, EU Turecko z tohoto procesu aktivně vytlačila. A víte, reálná perspektiva členství je nejdůležitější pro dynamiku vnitřních reforem v jakékoliv zemi. Takže Turecko může uvést a uvede svou zahraniční politiku do souladu s Unií až tehdy, když s ním bude zacházeno spravedlivě. Za poslední tři až čtyři roky Turecko nebylo přizváno k žádným setkáním EU s kandidátskými zeměmi, turecký ministr zahraničí nebyl ani jednou pozván na Gymnich (neformální setkání ministrů zahraničí členských států EU – pozn. red.). Nemůžete očekávat, že Turecko uvede do souladu svou zahraniční politiku s pozicemi EU, a zároveň nezvat Turecko na setkání a jednání.

Hlavním důvodem je, že Turecko se účastní jen sankcí OSN. Turecko v OSN jasně odsoudilo agresi Ruska vůči Ukrajině, spolupracovalo s partnerskými zeměmi v Radě Evropy, plně podpořilo rozhodnutí NATO proti ruské agresi, striktně uplatňujeme úmluvu z Montreux, což fakticky znamená zákaz proplouvání válečného loďstva znepřátelených a válčících zemí úžinami Bosporu a Dardanel. Věc se ale má tak, a to je jádro problému, že EU vyhlásila určité sankce a rozhodnutí bez konzultace s Tureckem, bez zapojení Turecka, takže tato rozhodnutí a sankce nemůžeme uplatnit. Nejde jen o sankce, jsou i další rozhodnutí a prohlášení, která učinila EU, přičemž Turecko nebylo vůbec konzultováno, oznámilo se to na poslední chvíli, kdy jsme byli přizváni k sankčnímu režimu a v podstatě postaveni před hotovou věc. Turecko není jen nějaká obyčejná země, jsme důležitý regionální hráč, mocnost. Pokud bychom měli ustavený pravidelný komunikační kanál s EU, tak byste viděli, jak moc by se pozice Turecka a EU sblížila.

Víte, myslím, že je zřejmé, že závislost Turecka na Rusku je velká. Například v zemním plynu je 40 procent dodávek z Ruska. Když ale vidím závislost jiných zemí v EU, kde je to 80, 90 i 100 procent, není to v našem případě až tak moc. Máme ale také velkou obchodní výměnu s Ruskem, přibližně 40 miliard dolarů. Do Turecka přijíždí každý rok přibližně 7,5 milionu ruských turistů. Velký význam hraje také otázka Černého moře, ale Turecko má svou vlastní cestu uplatnění opatření ohledně tohoto konfliktu. Zároveň jsme jediný evropský člen NATO, který Rusku čelí v oblasti Jižního Kavkazu, v Libyi, Sýrii. A to je důležité. A uvidíme efekt sankcí. Nebude žádný vítěz této války, idea není soustředit se na to, co bychom měli dělat den poté, po konfliktu. Teď potřebujeme zastavit válku na moři, dosáhnout příměří, tedy zastavení palby, zastavit tohle krveprolití a dosáhnout míru tak rychle, jak jen to je možné. Díky naší momentální unikátní pozici prostředníka povzbuzujeme Rusko a Ukrajinu, aby své pozice sblížily, abychom mohli mít příměří a pak mír. To je teď nejdůležitější. 

Uvidíme, nemám všechny údaje a data. Žil jsem v zemích, kde byly sankce, jako Libye, Afghánistán, Irák. I když byly tenkrát sankce chytře připravené, nezbytně nepřinesly výsledek. Dnešní sankce vůči Rusku jsou významné. Myslím, že inspirují Rusko, aby se dohodlo, ale musíme společně koordinovat a konzultovat. Já vždy říkám, že mezi důvody, proč Putin byl schopen začít tuto válku, patří, že EU byla rozdělená a slabá, NATO ve všech případech nepůsobilo jako silná síla, transatlantické vazby a vztahy byly podkopány, hlavně v době Trumpovy administrativy, Turecko bylo marginalizováno a také izolováno Evropskou unií, a tak bylo Turecko tlačeno k Rusku spíše než k Bruselu. A to je jeden z důvodů, proč Putin viděl tuto příležitost, napadnout tak lehce Ukrajinu. Ale to, co je dnes nejdůležitější, je geostrategická hodnota Turecka. Turecko má váhu, hodně znamená. V oblastech, jako je bezpečnost a obrana Evropy, energetická bezpečnost, řešení nelegální migrace, propojení světa a obnova po pandemii koronaviru a této válce. Myslím, že jsme v novém bodě ve vztazích EU a Turecka. 

Turecko už hraje klíčovou roli v energetické bezpečnosti Evropy, protože je jednou ze čtyř hlavních tepen dodávek energetických surovin z centrální Asie a obecně z východu na západ. Přes Turecko vede například transanatolský plynovod TANAP. Právě jižní plynový koridor, tedy zmíněný TANAP a přípojka TAP přes Itálii, to je dnes obzvláště důležité propojení hlavně pro zbytek Evropy, protože existuje potřebné propojení. Máme kapacitu 32 miliard kubických metrů plynu, pro turecké potřeby používáme 8 miliard, 8 miliard je pro zbytek Evropy, může se ovšem dopravovat dalších 16 miliard kubických metrů z jiných zdrojů. Mohou to být dodávky ze Střední Asie, Jižního Kavkazu. Ázerbájdžánu, Iráku, možná, pokud bude dohoda, z Íránu. Dále je možnost dovážet zemní plyn z nalezišť ve východním Středomoří, od Kypru, Izraele, Egypta, Libanonu, Jordánska. Budujeme také terminály pro zkapalněný zemní plyn LNG, obnovitelné zdroje. Musíme také s EU kooperovat v oblasti Green Dealu.

Bylo důležité dostat ruského a ukrajinského ministra zahraničí do Antalye. To vydláždilo cestu pro technické rozhovory o konkrétní podstatě věci, konkrétnostem. Prezident Putin a prezident Zelenskyj se svými týmy mluvili a povzbudili je, aby pracovaly na hmatatelných a prosaditelných věcech. V oblastech neutrality, demilitarizace, používání ruského jazyka na Ukrajině, bezpečnostních záruk je to významný pokrok. To neříkám jen já, to říká Rusko a Ukrajina. Co se týká Krymu a Donbasu, to je komplikovaná otázka, tam asi bude trvat déle se dohodnout. Nejspíš roky. Turecko bude pokračovat v podpoře územní integrity a celistvosti a suverenity Ukrajiny a zároveň se budeme snažit povzbudit obě strany, aby co nejdříve začalo příměří.

Ne, ne, Turecko nikdy nepolitizovalo a neinstrumentalizovalo otázku migrace. Pokud bychom to tak dělali, v první řadě bychom nikoho nevzali, neměli bychom ty lidi v Turecku. Udělali jsme to z humanitárních důvodů, dovolili jsme jim u nás zůstat. EU nám slíbila dát 6 miliard eur, zatím jsme dostali jen 4,2 miliardy, slíbila přebírat uprchlíky ze Sýrie, spolupracovat s Tureckem v severní Sýrii, ale ani to se nestalo. Pokud EU neplní sliby, Turecko si řeklo, proč já samo mám nést břímě Evropy, proč mám nechávat tyhle lidi v Turecku a nutit je tam zůstat, když stejně není jejich cílem Turecko. Naše země bude i nadále připomínat sliby a závazky učiněné Unií. Plyn je něco úplně jiného. Koupíte ho na smluvním základě, to budou většinově dělat soukromé společnosti, které ho budou i transportovat přes naši infrastrukturu. Nemyslete si, že je ten plyn pod kontrolou turecké vlády, to není jako Putin, který kontroluje ropu a zemní plyn pro zbytek Evropy. Je to věc soukromého sektoru, tam není nic k politizaci.

My je nenazýváme menšinami. V Turecku jsou Rusové i Ukrajinci. Ať už jsou u nás trvale, nebo na návštěvě, žijí spolu v míru, bydlí ve stejném hotelu a litují, že tento konflikt probíhá. Modlí se za mír, nebo aspoň příměří, a oceňují Turecko za to, co dělá.

Přijel jsem do Prahy, protože Česká republika bude předsedat Evropské unii a Turecko, coby kandidátská země, chce s českými přáteli konzultovat. Přijel jsem, abychom naše české přátele seznámili s očekáváními a pozicemi naší země ve vztahu s EU. Jednali jsme i o dvoustranných otázkách, ekonomické a obranné spolupráci, turismu, energetické spolupráci.

Věříme, že je potenciál zvýšit naši ekonomickou spolupráci z 4,4 miliardy dolarů na více než 5 miliard. Doufáme, že toto léto bude v Evropě, včetně Turecka, lepší situace s koronavirem. Chceme přivítat více českých turistů, posílit dvoustrannou výměnu v rámci unijních programů, např. Horizon Europe, Erasmus, chceme lepší spolupráci v energetice a obraně. Máme dobré vztahy a doufáme, že budou ještě lepší, protože nadcházející české předsednictví EU nám možnost lepší spolupráce dává.