Článek
Podle PR manažerky Uměleckoprůmyslového musea Radky Potměšilové identifikovalo původního majitele číšky Richarda Krause v rámci svého výzkumu Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války.
Richard Kraus (1884–1944) byl spolumajitelem Továrny dětské konfekce a prádla Bloch a Kraus, později majitelem továrny Rikra, v níž zaměstnával na šedesát švadlen. Oženil se s Marií Strassovou a měli syny Otta (1921–2000) a Harryho (1928–1945).
Jen číslo
Od roku 1942 byl Richard Kraus už jen číslem Au 1979, pod nímž byl deportován do Terezína a později do Osvětimi, společně s manželkou i oběma syny. Richard Kraus zemřel v plynové komoře, jeho žena v táboře Bergen-Belsen na tyfus několik dní po jeho osvobození, mladší syn Harry zahynul zřejmě v dubnu 1945 na pochodu smrti.
Domácí lékař Hitlerových? Lidumilný Žid z jižních Čech
Přežil pouze Otto, pozdější spisovatel a středoškolský učitel. Po návratu do Prahy se v roce 1947 oženil s Ditou Polachovou, čtenářům známou jako „osvětimská knihovnice“.
Uměleckoprůmyslové muzeum (UPM) předalo Ditě Krausové skleněnou číšku z 19. století zabavenou nacisty.
Tak se totiž jmenuje kniha, kde část jejího životního příběhu zpracoval španělský spisovatel Antonio González Iturbe. Sama Dita Krausová napsala knihu Odložený život. Její manžel Otto po druhé světové válce restituoval původně arizovanou továrnu. V roce 1948 ji však komunisté znárodnili a rodina s malým synem přišla i o svůj dům. Rozhodla se tedy pro emigraci do Izraele.
Strážkyně knih
Do Osvětimi se Dita Polachová dostala jako čtrnáctiletá v roce 1943. V tzv. rodinném táboře se stala strážkyní tajné knihovničky, čítající osm knih. V osvětimském pekle to byl zázrak. Součástí rodinného tábora byl také dětský blok, jehož vedoucí Fredy Hirsch svěřil knihy Ditě do opatrování.
Lékařka Vlasta Kálalová-di Lotti předstírala, že je mrtvá. Přežila
„Dětský blok byla budova 31. Neměla kavalce, podlaha byla jenom udupaná zem. Děti od čtrnácti do šestnácti let v něm pracovaly jako služky. Pomáhaly učitelům, rozdávaly polívku a mně bylo přiděleno hlídat těch pár knížek, které tam existovaly,“ vzpomínala před časem Dita Krausová.
Rodinný tábor byl v roce 1944 zlikvidován a většina jeho obyvatel byla odsouzena k smrti v plynové komoře. Dita Krausová přežila díky tomu, že i se svou matkou prošla selekcí a byla poslána nejprve do Hamburku na práci, poté do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde se dočkala osvobození.