Ukrajinský voják popsal hrůzy zajetí

„Boje nebyly hrůzostrašné. Tím bylo sténání vašich umírajících kamarádů a nemožnost jim pomoci,” vypověděl Svyryd.

Anatolij byl přesvědčen, že zahyne v troskách zničeného letiště v závěrečné bitvě, která trvala celý den a celou noc. Pamatuje si velký výbuch, kdy se zřítila celá odbavovací hala. Se slzami v očích popisoval, jak jeho kamarádi byli rozmačkáni či vážně zraněni: „Není to hra. Bojovali jsme do posledního muže,” řekl.

Když se Anatolij a další přeživší ukrajinští vojáci vzdali, separatisté je hnali ulicemi Doněcka, kde zrovna zasáhl granát trolejbus. „Lidé se k nám sbíhali, křičeli na nás a bili nás, házeli kamení a vajíčka. Kopali nás, plivali na nás a nadávali nám,” řekl. Dodal ale, že s obyvateli svým způsobem soucítí: „Lidé se stali rukojmími situace. Nebylo to ale příjemné. Bylo to bolestivé, protože jsem sotva mohl jít, neboť v mé noze bylo mnoho střepin ze šrapnelů. Kvůli pochroumaným žebrům jsem s obtížemi dýchal.”

Anatolij držen s dalšími zajatci ve sklepě bez oken a topení. „Nedalo se říci, zda je den, nebo noc. Dávali nám najíst dvakrát denně. Na toaletu nás odváděli čtyřikrát za den,” vzpomíná. Neustále jim nadávali a vystavovali je psychickému tlaku. Fyzicky týráni nebyli. Podmínky zadržování označuje jako „ne tak špatné”.

Když viděla záběry zajatců v ulicích Doněcka, odjela tam jeho žena Oksana. Jakmile přijela do města, byla také zadržena. V zajetí byla dva týdny a tvrdí, že byla bita „stejně tvrdě jako muži”. Prohlásila rovněž, že dostávala elektrošoky.

„Bolest je neviditelná. Jste v takovém šoku, že si ani neuvědomíte, že vás mohou zabít. Chtěli, abychom se přiznali, že jsme špioni,” řekla. Podle BBC ale není možné její slova potvrdit. I jiný Ukrajinec, který s ní byl zadržován, a který o mučení rovněž vypověděl. Také ukrajinská organizace, která pomohla vyjednat Oskanino propuštění, uvedla, že na těle měla po osvobození viditelné stopy.

Ředitelka výboru pro lidská práva samozvané Doněcké lidové republiky Darija Morozovová řekla, že Oksana byla zadržována 24 hodin. „Nic z toho, co říká, není pravda,” prohlásila. „Když Oksana přijela na naše území, s nikým to neřešila. Protože byla registrována někde jinde, tak byla zadržena. Možná došlo na nějaké slovní urážky, ale nikdo se jí nedotkl,”

Když se Anatolij, stále v moci povstalců, dozvěděl o manželčině zajetí, podlomily se mu nohy. „Její příjezd bylo velké riziko nejen pro každého z nás, ale i pro našeho syna Marka, který zůstal doma. Jen statečný člověk mohl udělat něco takového,” řekl.

Po dvanácti dnech zajetí byla Oksana propuštěna. Dva týdny poté se vrátil i její manžel Anatolij v rámci výměny zajatců mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty.

Anatolij se stále z vážného zranění ruky a z poranění od střepin zotavuje v nemocnici. Přestože v bitvě o doněcké letiště ztratil přátele a byl zajat, necítí nenávist vůči těm, proti kterým bojoval? „Jsou ze stejného masa a krve. Mají ale jiné ideály a odlišné postoje. Kvůli tomu ale vůči nim necítím zášť.”