Ukrajinský mladík podezřelý z vraždy nacionalistické exposlankyně je patriot, otázky zůstávají

(od našeho zvláštního zpravodaje)

„Nic jsem neudělal. S Farionovou jsem nic nedělal. A prosím nějaké jiné otázky. Já jsem to nebyl,“ odpověděl Zinčenko na otázku televize Suspilne.Lviv. Potvrdil, že má negativní vztah k Vladimiru Putinovi a jeho režimu. I jeho otec, který bojuje v samostatné brigádě, o něm tvrdí, že je ukrajinský vlastenec a nacionalista. Potvrdil to i zástupce šéfa Národní policie Andrij Nebytov, který s ním mluvil: „Je to naprosto proukrajinský člověk, osobně jsem s ním komunikoval. Miluje Ukrajinu a zdá se mu, že jednal správně. Domnívá se, že není třeba rozdělovat ukrajinskou společnost.“

Tato slova by mohla vzdáleně naznačovat možnou motivaci podezřelého Zinčenka. Farionová, která byla poslankyní za ultranacionalistickou stranu Svoboda, požadovala, aby se mluvilo jen ukrajinsky. Loni podala žalobu na armádu, že se tam hovoří rusky, kvůli čemuž ztratila místo profesorky na Lvovské polytechnice, ale odvolací soud rozhodl, že má nárok se vrátit.

Zinčenkova matka Olena popřela v rozhovoru pro web Slidstvo.info, že by byl schopen vraždit: „Sláva miluje procházky po městě, umí upoutat pozornost, to dělal vždycky, ale nezabíjí.“

Proti Zinčenkovi však má policie řadu důkazů. Farionová byla zastřelena na ulici z upravené startovací pistole, když čekala na taxík. Na místě činu byla nalezena kulka do pistole Makarov 9 × 18 a nábojnice ze startovací pistole. Sama pistole však zatím nalezena nebyla, což potvrdil i Nebytov: „Zbraň se nenašla. Samozřejmě, že podezřelý, který všechno připravil, koupil oblečení a prozkoumal všechny únikové cesty… a plánoval schovat zbraň.“

V Zinčenkově telefonu se našly stopy, podle kterých hledal, jak upravit právě startovací pistoli, aby mohla střílet normální náboje.

Mladík se v osudný den vraždy pohyboval poblíž místa činu. Podezřelého, který měl v horkém létě mikinu s dlouhým rukávem a široký černý klobouk, vyfotografovala svědkyně poblíž vchodu do domu, kde ukrajinistka žila. Kamery před domem v Masarykově ulici, kde bydlela, nejsou.

Zinčenkova matka upozornila, že video není důkaz: „Kluk na videu sedí, sleduje nebo chodí po ulicích. To zachytily kamery. Ale nikde není moment výstřelu. Možná se syn choval jako spolupachatel nebo aby upoutal pozornost, ale nevěřím, že zabíjel.“

I další kroky však naznačují, že se za sebou snažil mazat stopy. Ve Lvově vystřídal tři adresy. V jeho telefonu byly podle sdělení vyšetřovatelů nalezeny koncept dopisu na rozloučenou a fotografie Farionové. Vyhledával však informace i o dalších politicích, jako byl poslanec strany Služebník národa Maxim Bužanskyj , což by mohlo naznačovat, že plánoval i další atentáty. Některá jména si vyhledával až po vraždě. Plyne to i ze slov Nebytova: „Vybral si cíl, co nejméně chráněnou osobu. Nepřestal by, kdyby ho strážci zákona nezatkli.“

Ministr vnitra Ihor Klymenko vysvětlil, proč nakonec zabil Farionovou: „Myslím, že ona byla ze všech nejbezbrannější.“

Dva dny po atentátu se Zinčenko vrátil vlakem do Dnipra, kde žil a kde byl ve čtvrtek zadržen, uvedla Ukrajinska pravda.

Nebytov se ale domnívá, že Zinčenka někdo řídil nebo alespoň inspiroval: „Řeknu to tak - ten člověk to sám nevymyslel. Vy víte, že byl členem určitých skupin, bohužel ne příliš ukrajinských.“

Ukrajinská média spekulují, že mohl být napojen na neonacisty, což podezřelý nevyvrátil. Když se ho média ptala na jeho postoj k neonacistům, odpověděl: „Je jich mnoho různých a já nejsem připraven komentovat, jak se stavím k neonacistickým skupinám.“

K rozdělení Ukrajiny přispěla koncem první dekády snaha ukrajinských nacionalistů prosazovat ukrajinštinu na úkor ruštiny, což měl kodifikovat jazykový zákon. Na východě Ukrajiny však mnozí zejména ve městech mluví rusky, přestože se považují za Ukrajince. Většina dospělých Ukrajinců rusky umí, ale po ruské agresi nechtějí mnozí zejména na západě ruštinu používat, i když ji znají.

Není ovšem jasné, proč by Zinčenko chtěl zabíjet poslankyni, která právě zákaz ruštiny prosazovala.