Ukrajinskému vojákovi se po pádu Azovstalu podařilo dostat z Mariupolu

Předloni v květnu se situace obránců Azovstalu začala prudce zhoršovat. Ruské jednotky zesílily sevření okolo ocelárny, kterou ostřelovaly a bombardovaly. Obráncům nebylo jak dodat další zásoby a munici, lety vrtulníků už byly moc nebezpečné.

Pod tlakem z Kyjeva nakonec 2500 obránců, mezi nimiž byli i vážně zranění, souhlasilo, že se vzdají. Věděli, že jinak by jim hrozila jistá smrt.

Devětadvacetiletý Oleksandr Ivancov však nechtěl do ruského zajetí. „Rozhodl jsem se schovat,“ řekl listu The Guardian.

Doufal, že by se mu mohlo podařit dostat se do oblasti kontrolované Ukrajinci. „Odhadoval jsem svou šanci jedna ku tisíci. Všichni si mysleli, že jsem cvok,“ dodal.

V době, kdy bylo jasné, že se obránci Azovstalu neudrží, se začal s jedním spolubojovníkem připravovat, jak se vyhnout zajetí a dostat se na území kontrolované Ukrajinci.

Bylo mu jasné, že se z obklíčení nemohou dostat, když Vladimir Putin nařídil, že obklíčením nesmí proniknout ani myš.

Oba 16. května našli na konci tunelu skryté místo, kam se dalo dostat, jen když se plazili. Natahali tam staré matrace, sardinky v plechovce, sáčky s čajem a 15 lahví dezinfekce. Ta měla posloužit jako palivo do vařiče, protože hořela bez dýmu a zápachu.

Do úkrytu pod ocelárnou se schoval 19. května. Nevěřil totiž veliteli, že se k nim Rusové budou chovat dobře. „Náš velitel řekl, že by podmínky mohly být ok. Četl jsem ale o sovětském gulagu a věděl jsem, že ruský vězeňský systém by byl ještě ostřejší,“ přiznal.

Osobně byl přesvědčen, že by se na něj v zajetí soustředili. „Chápal jsem, že by mě Rusové mohli považovat za zrádce,“ podotkl Ivancov, který se narodil v Luhansku u hranic s Ruskou federací, který už v roce 2014 ovládli separatisté.

„To znamená, že by zacházení se mnou bylo horší,“ doplnil.

V roce 2015 vstoupil Ivancov do praporu Azov, který bránil Mariupol. Ve městě strávil pět let, během nichž se oženil a narodil se mu syn.

Poté se odstěhoval s rodinou do Kyjeva, pak ale začal pracovat jako strážce obchodních lodí v Indickém oceánu, které chránil před útoky somálských pirátů.

Když Rusko 24. února napadlo Ukrajinu, byl na lodi. Přes Suezský průplav se ale vrátil a přišel do kyjevské kanceláře pluku Azov. Nabídli mu, aby letěl do Azovstalu vrtulníkem s dodávkami střel NLAW a Matador.

Neváhal, i když žádný zpáteční lístek neměl. „Musel jsem pomoci svým přátelům. Představovali moji rodinu,“ vzpomínal Ivancov.

Na rozhodnutí ukrýt se v areálu Azovstalu vzpomíná s tím, že se jeho parťák nakonec rozhod vzdát. „Velitel mi potřásl rukou a popřál mi štěstí. Byl jsem si jist, že umřu,“ přiznal voják, když se s ním loučili ti, kteří se vzdávali.

Druhý den nad sebou slyšel kroky. Ruští vojáci prohledávali areál, Ivancova ale nenašli. Původně se chtěl schovávat deset dnů, protože počítal s tím, že ostražitost Rusů postupně opadne.

„Věděl jsem, že Rusové budou obezřetní několik prvních dní, potom začnou být pomalu uvolněnější,“ odhalil svůj plán.

Nakonec ale vylezl po týdnu, protože se cítil špatně a trpěl průjmem. Navlékl se do civilních šatů a 26. května 2022 vyrazil do tmy. Z dálky slyšel smích ruských vojáků. Šel podél kolejí a schovával se mezi vagony, aby pak mohl zamířit do centra.

Pro ruské vojáky, kteří by ho zastavili, měl připravenou výmluvu, že je námořník, který se vydal do Mariupolu hledat svou matku. V pase měl razítko, že vstoupil na území kontrolované Rusy.

Plán mu vyšel, Rusové neodhalili, že byl v Azovstalu nebo že sloužil v ukrajinských ozbrojených silách. Nakonec se 6. června dostal na území pod kontrolou Kyjeva a spojil se s překvapenou rodinou.

Ivancov je jedním z pouhých dvou obránců Azovstalu, kteří se vyhnuli hrůzám ruského zajetí. Asi 2000 je jich stále v zajetí, část jich byla vyměněna a padesát jich zahynulo při explozi v zajateckém táboře Olenivka.