Článek
(Jakub Herzán, zpravodaj Novinek v Kyjevě)
Dimitrij mluví skvěle anglicky a odhodlaně odpovídá na všechny otázky. Ví, že vyhráli životní bitvu, ale jasně dodává, že nesmí povolit tlak, dokud Janukovyč nebude pryč a dokud nebude vybudována nová Ukrajina.
„Potřebujeme nové volby a potřebujeme novou vládu. Nemám tušení, kde je Janukovyč, ale tady už mu nic nepatří, bojí se, vím, že se bojí, a to je dobré znamení,“ dodává s náznakem úsměvu.
Na otázku, co se stane, pokud prezident neodstoupí, odpovídá překvapivě rozhodně: „On nezůstane, tohle je jeho konec, jsem si tím jistý. Revoluce už je skoro vyhraná, lidé mohou volně chodit do vládních budov, všechny jeho lidi jsme odstranili, není co a kam vracet,“ tvrdí odhodlaně.
Dimitrij byl osobně přítomen u všech krvavých bojů. Před dvěma dny přišel o svého nejlepšího přítele, zabili ho prý Janukovyčovi lidé.
„Byly to tvrdé boje, velmi tvrdé boje. Ivanovi bylo 33, pocházel z Charkova. Teď je mrtvý. Mrtvých bylo moc, opravdu hodně. Já jen doufám, že to už se nebude opakovat,“ dodává a ukončuje rozhovor.
Jeho kamarád Jurij tak sdílný není, nejen kvůli špatné angličtině, ale hlavně únavou a emocemi, které tímto postarším mužem evidentně silně hýbou. Na jednu větu se však vzmůže: „Přál bych si, aby Janukovyč visel na vánočním stromě uprostřed Majdanu, doufám v to.“