Ukrajinci nabízejí kusy sestřelených Su-34, Rusko už přišlo o sedm procent z nich

Úlomky Suchoje Su-34 nabízí přes internet dobrovolník Jura Vyšoven. „Posbírali jsme úlomky sestřelených Su-34 a udělali jsme z nich suvenýry. Jsou pro ty, kteří pošlou více než tisíc dolarů,“ uvádí.

Z úlomků jsou vyrobeny přívěsky na klíče. Jde především o úlomky stroje s taktickým číslem červená 31 (RF-81251) sestřeleného na počátku března u Boroďanky poblíž města Buča v Kyjevské oblasti.

„Udělali jsme jich 48,“ uvedl Vyšoven k počtu suvenýrů. „Myslím, že jich můžeme udělal ještě sto dalších. Může se na ně použít jen malá část materiálu. Většina úlomků nemá správný tvar,“ dodal.

Podle něj dárci už poslali celkem 30 tisíc dolarů. Plánuje nabízet i trosky vrtulníků Kamov Ka-52.

Podle specializovaného webu Oryx, který dokumentuje ruské ztráty podle fotografií trosek, ztratily Ruské aerokosmické síly už devět frontových bombardérů Suchoj Su-34.

Ty ruští piloti označují kvůli specifickému tvaru přídě připomínající kachní zobák jako „káčátko“, na Západě se jim říká „pekelná kachna“ kvůli jejich velmi úspěšnému nasazení v Sýrii.

Suchoje Su-34 byly vyvinuty s cílem nahradit zastarávající bombardéry Suchoj Su-24. Dva z nich byly sestřeleny už ve válce v Gruzii a další sestřelili Turci v roce 2015, když přeletěl syrsko-tureckou hranici.

Základem stroje, jehož cena se odhaduje na 36 až 50 milionů dolarů, je těžký stíhací letoun Suchoj Su-27, který dostal novou příď, v níž sedí pilot a operátor vedle sebe. Má také „kachní plochy“ zvyšující obratnost.

Do letoška dostalo ruské letectvo 129 těchto letadel, která mohou létat rychlostí až 1900 km a bojový dolet bez tankování za letu mají tisíc kilometrů. Unesou přes 8000 kilogramů výzbroje.

Nad Ukrajinou jejich sláva pohasla. Ze 122 strojů, které mělo loni ve službě, přišlo ruské letectvo ve válce nejméně o devět. Důvodem je především ruská taktika.

Rusové nevysílají nad Ukrajinu větší svazy letadel, kdy by útočící taktické frontové bombardéry doprovázely stroje pro radioelektronický boj, které by rušily nepřátelskou protivzdušnou obranu.

Létají jen ve dvojicích nebo ve čtveřicích.

Aby se vyhnuly zásahu raketami systému protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-300 a Buk, musejí léta nízko.

V nižších výškách se ovšem mohou snáze stát terčem ručních protiletadlových raket (MANPADS).

Musejí se totiž více přiblížit k cíli podobně jako bitevní letadla, protože s výjimkou prvních dnů války obvykle nenesou přesnou munici, ale klasické železné gravitační bomby, u nichž je menší přesnost zásahů, i když Rusové mají dobré pumové zaměřovače.

Hlavně se však musejí přiblížit do větší blízkosti cíle, což je opět vystavuje většímu nebezpečí ze strany protivzdušné obrany.

Gravitační bomby jsou levnější, navíc je otázka kolik přesných má Rusko ve skladech. I západoevropským zemím při útocích na Libyi začala přesná munice docházet.

Piloti suchojů přitom vysloveně nekopírují povrch země, i když by to radary měly umožnit, což opět zvyšuje riziko zásahu MANPADS.