Ukrajinci jsou překvapení, čekali tvrdší odpověď na vpád do Ruska. Putin vyčkává

Důvodů podle portálu Politico může být hned několik.

„Je to snad ukázka vojenské neschopnosti, kterých ruské armádní velení předvedlo od začátku války na Ukrajině už několik? Dávají si snad ruští velitelé na čas kvůli shromažďování potřebných sil, protože nechtějí odklonit příliš mnoho jednotek z doněckých předních linií? Bude to něco většího, o čem si (ruský prezident Vladimir) Putin myslí, že bude dostatečnou odpovědí – třeba masivní raketový a dronový útok na Kyjev, nebo dokonce použití taktické jaderné zbraně, která bude dostatečným odstrašením a trestem zároveň? Nebo je to jen tím, že muž, kterého Putin pověřil vedením ruských vojáků v Kurské oblasti, totiž jeho bývalý bodyguard Alexej Ďumin, zatím nemá žádný plán a musí ho teprve vytvořit?“ ptá se server.

Ďumina podle portálu není radno podceňovat. „Putinův bodyguard“, jak mu občas západní média říkají, není jen přezdívka. Ďumin byl v roce 1999 skutečně osobním strážcem současného ruského prezidenta, než ho povýšili na zástupce šéfa Federální ochranné služby.

Ale na 52letém Ďuminovi je toho mnohem víc. Narodil se v Kursku, region dobře zná, stejně jako všechna tajemství ruské armády. Navíc jeho otec vede hlavní ředitelství ruského vojenského zdravotnictví.

Sám Ďumin, který vystudoval vojenskou školu, se v době anexe Krymu stal zástupcem náčelníka speciálních sil ředitelství vojenské rozvědky (GRU). Má se za to, že zorganizoval útěk bývalého proruského prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče. Sloužil také jako náčelník štábu ruských pozemních vojsk a jako náměstek ministra obrany, než se v roce 2016 stal věrným a neochvějným gubernátorem Tulské oblasti.

Ďuminův přesun do Moskvy na začátku letošního roku mnozí znalci vidí jako náznak, že by se z něj mohl stát Putinův následník, který bude přinejmenším stejně schopný, nelítostný a chladný jako současný šéf Kremlu.

Dalším možným vysvětlením je podle portálu to, že Putin se v krizi místo velení - podobně jako sovětský vůdce Josif Stalin v roce 1941, kdy fašistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz - „vytratí“ na některé se svých sídel mimo Moskvu.

To udělal během covidové pandemie, kdy se uchýlil na své „panství“ Novo-Ogarjovo na předměstí Moskvy. Nebo ještě dříve, v roce 2000, v době havárie jaderné ponorky Kursk v Barentsově moři se 118 obětmi. Tehdy se „uklidil“ na své sídlo v Soči stejně jako v roce 2018 při obrovském požáru v nákupním středisku v sibiřském Kemerovu, který si vyžádal 64 mrtvých, z toho 41 dětí.

Podle Marka Galeottiho, analytika britského obranného a bezpečnostního think-tanku Royal United Services Institute (RUSI), všechny úniky šéfa Kremlu ukazují, jak vyniká v disciplíně „vyčkat v ústraní tak dlouho, až se určité vážné problémy stanou problémem někoho jiného“.

Takže ukrajinští armádní velitelé i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj si na plnohodnotnou reakci z Ruska asi budou muset ještě počkat. Termín 1. říjen, dokdy Putin ruské armádě nařídil vytlačit Ukrajince z Kurské oblasti, nejspíš jen naznačuje, jak dlouho to může ještě trvat.