Ukrajinci dostávají povolávací rozkazy i na plážích a diskotékách

Ukrajinci, kteří neslouží v armádě, stále častěji potkávají pracovníky vojenských správ, a to i v supermarketech, na benzinkách, plážích, a dokonce v horách. Povolávacími rozkazy „trestají“ narušitele veřejného pořádku a řidiče „pod vlivem“.

Ve vojsku je podle posledních údajů více než 700 tisíc Ukrajinců. Na začátku války jich bylo 250 tisíc mužů a žen. Již po prvních ruských náletech ráno 24. února stály u vojenských správ fronty dobrovolníků. Počet členů domobrany během měsíce přesáhl 100 tisíc. Do boje se vydali i lidé bez jakýchkoliv zkušeností a základního výcviku. Střílet, kopat zákopy a obsluhovat zbraně učili nováčky zkušenější vojáci. Oficiální údaje o počtu dobrovolníků nejsou.

Po pěti měsících války fronty před vojenskými správami nestojí. Většina toužících bojovat už dávno podepsala kontrakt, anebo čeká na mobilizaci.

„Chybějící dokumenty, nedostatek míst ve výcvikových centrech a také byrokracie jsou nejčastější důvody, kvůli kterým dobrovolníky posílají domů, aby čekali, až jim zavolají,“ řekl Meduze Ihor z Charkova, který s výcvikem začal až ve 152. den války.

S prací vojenských správ bývají občas nespokojeni nejen dobrovolníci, ale i ti, kdo dostali odklad od nástupu služby v armádě. Povolávací rozkazy dostávají i ti, kterým se bojovat nechce. Fakticky je lze obdržet kdykoliv a kdekoliv na Ukrajině. V Kyjevě, kde se na počátku léta opět otevřely restaurace, obchody a nákupní centra, se odehrály „razie“ v nočních klubech, tvrdí bývalý barman Maksim Ladyko. Noční kluby kvůli zákazu vycházení zavřou dveře ve 23:00 a návštěvníky nevypustí dříve než v pět ráno. A právě tehdy přicházejí s povolávacími rozkazy.

Noční život může být pro lidi „psychoterapií svého druhu“, a proto se jej jedni snaží stihnout ještě před zákazem vycházení a druzí se baví za zavřenými dveřmi. Fakticky zákon neporušují, ale i tak se o ně může zajímat policie – a vojáci. Koncem června kyjevská policie během dvou nocí zkontrolovala 420 zařízení – a pracovníci vojenských správ při těchto raziích v klubech a barech předali 219 povolávacích rozkazů.

Někdejší kyjevská továrna na stuhy se přeměnila v jedno z hlavních míst nočního života. Policie tam vpadla 25. června a odvedla si všechny přítomné, kterým sejmula otisky prstů a předala příkazy dostavit se na vojenskou správu. Nikdo je neuposlechl, protože za to napoprvé hrozí jen pokuta. Ale o týden později zde policisté znovu vyrazili dveře. Když žádný večírek nenašli, vykradli sklad humanitární pomoci, psal jeden ze zaměstnanců na sociálních sítích. Policie slíbila vyšetřování.

Razie se nepodnikají jen v Kyjevě. Na sociálních sítích je množství snímků a videí o tom, jak lidé dostávají povolávací rozkazy na nejneobvyklejších místech. Například 14. června je v Oděse rozdávali na pláži a na nábřeží. Rozkaz dostal i přiopilý návštěvník kyjevského jezera Vyrlycja. V Zakarpatí je rozdávali u bazénu, v Ivanofrankivské oblasti je dávali řidičům ve frontě před benzinkou. Staly se případy, že povolání do armády přišlo jako trest za řízení „pod vlivem“.

V Zakarpatí u hranic s Maďarskem a Slovenskem se pořádá množství festivalů. Jeden z nich se koná na horských loukách v Karpatech. „Je to sraz hippies. Samozřejmě je tam spousta narkotik. Už na první louce narazíte na dým, který rozhodně není z ohníčků. Dříve sem policie nechodila,“ vylíčil Roman z Kyjeva. „Na druhé louce najednou okolo nás proběhl jeden z účastníků a křičel: ‚Ekosexuálové, sjednoťte se! Oni přišli!‘ Všichni se chechtali, ale v tom uviděli vojáky a policii. Vylezli do hor, aby nám rozdali povolávací rozkazy!“ dodal s tím, že sám dal přednost útěku do lesa.

Policie a vojenská správa případ nekomentovaly.

Roman tvrdil, že se na začátku války hlásil do pluku Azov, ale odmítli ho, protože má ploché nohy a chybí mu jedna ledvina. V Zakarpatí si toho nemuseli všimnout.

Osmadvacetiletý Makar se bojovat nechystá. Voják je podle něj povolání jako každé jiné a lidé by si je měli zvolit vědomě, přestože zuří válka. Sám má „jiné životní plány“. Na začátku března odvezl ženu, matku a babičku z Kyjeva do zakarpatského městečka Usť-Čorna. Tam mu poradili, ať auto s kyjevskými značkami schová do garáže a sám nevychází na ulici, protože Kyjevany tu nemají rádi a místní domobrana, úředníci a jejich příbuzní se chopili rozdávání povolávacích rozkazů s mimořádným nadšením.

Cosi podobného se podle šestadvacetiletého Dmytra z Kyjeva dělo ve Lvovské oblasti. Spolu s bratrem znervózněli, když z pootevřeným dveří na vojenské správě uslyšeli hlas lékaře z povolávací komise: „Pokud nezkolaboval přímo tady, má ruce a nohy, tak je způsobilý!“.

Dmytrova bratra a otce zde odvedli k domobraně, ale o den později se dozvěděli, že za tisíc dolarů lze jejich spisy „ztratit“.

Roman, Makar a Dmytro neslouží v armádě na základě zákonných důvodů.

Advokát Rastislav Kravec vysvětluje, že při mobilizaci může dojít k mnoha případům porušení zákona. Ten sice nezakazuje předat povolávací rozkaz v nákupním středisku či v baru, ale nejspíše se tak porušuje zákonem stanovená procedura, podle které vojenské správy mají předem vědět, koho a kdy povolají.

Chaotické povolávání do armády kritizují i mnozí vojáci. Jeden z dobrovolníků se pozastavil nad tím, že na frontě hyne intelektuální elita, nejlepší z nejlepších, ale mezitím do armády povolávají lidi s problémy a závislostmi. „Bránit vlast je čest, a ne trest. Ozbrojené síly, bránící vlast před Rusy, nejsou nápravným zařízení pro zločince,“ míní Borys Chmelevskyj.

Podobný názor mezitím projevil i ministr obrany Oleksij Reznikov. Naopak náměstek ministra vnitra Jevhen Jenin si myslí, že k doplnění armády mají posloužit lidé porušující zákaz vycházení a bavící se na plážích a večírcích, zatímco druzí bojují.