Ukrajina chce uprchlíky zpět. Ti o to ale nestojí

Ze sociologického průzkumu mezi ukrajinskými uprchlíky v Polsku ale vyplývá, že vrátit se zpět na Ukrajinu chtějí jen ti nejstarší a nejchudší.

Až třetinu všech ukrajinských uprchlíků tvoří děti mladší 18 let, zatímco lidé starší šedesáti let jsou mezi nimi zastoupeni jen šesti procenty.

Podle statistických informací citovaných ukrajinským listem Jevropejska pravda mají také váleční běženci v průměru lepší vzdělání a vyšší příjmy než zbytek ukrajinské populace.

Institut behaviorálních studií při Americké univerzitě v Kyjevě provedl v prosinci 2023 průzkum mezi Ukrajinci žijícími v Polsku, aby zaznamenal jejich postoje k možnému návratu.

Na základě výsledků, které list publikoval minulý týden, pak identifikoval tři skupiny: první sestává z běženců s jasným záměrem se v budoucnu na Ukrajinu vrátit, druhou tvoří ti, kteří chtějí zůstat v zahraničí, a do třetí skupiny spadají dosud nerozhodnutí.

Skupina těch, kteří vyjádřili jasné přání se po válce vrátit zpět, čítá 45 procent. Tito lidé cítí stesk po domově a osamělost, mají nejvyšší míru národní identity a hrdosti na Ukrajinu, většinou mluví ukrajinsky a jsou v kontaktu s ukrajinskými úřady.

Mnozí z nich pocházejí z jižní Ukrajiny, mají zkušenosti se životem za okupace, na Ukrajině přišli o svůj majetek nebo jim byl poškozen. Zároveň se jedná o nejchudší a věkově nejstarší skupinu mezi běženci, s průměrným věkem 40 let.

Skupina rovněž vykazuje nejoptimističtější pohled na budoucnost: věří v konec války v průběhu roku či dvou a v návrat okupovaných území včetně Krymu.

Ukrajinští běženci, kteří si přejí zůstat v zahraničí natrvalo, patří naopak k nejmladším a finančně nejzajištěnějším uprchlíkům. Tvoří pětinu všech ukrajinských uprchlíků žijících v Polsku.

V této druhé skupině je v porovnání s ostatními také nejvyšší podíl mužů a lidí zabývajících se podnikáním. Mají nejnižší míru národní identity a hrdosti na svou zemi, nejčastěji hovoří rusky a nemají silné náboženské cítění.

Až čtyřicet procent z nich pochází z východu země, každý čtvrtý tam přišel o svůj majetek a k obyvatelům Ukrajiny cítí nepřátelství, uvádí se ve shrnutí výsledků citovaného průzkumu. Na vývoj války mají nejpesimističtější pohled ze všech zmíněných skupin.

Důležité jsou pro ně finanční podmínky. Nejde ani tak o finanční pomoc od státu, jako spíš o možnost získat práci, která odpovídá jejich kvalifikaci a požadované výši příjmu.

Skupinu nerozhodnutých – jde celkem o 35 procent běženců – představují zejména ženy ve věku 30 až 39 let se školou povinnými dětmi. V plánech a odhadech budoucnosti jim brání nejistota a strach z budoucnosti, uvádějí výzkumníci.

Mají vyšší pocit vděčnosti vůči místnímu obyvatelstvu než ostatní skupiny a nejčastěji pracují v polských firmách. Jejich hlavním komunikačním jazykem je ukrajinština.

Většinou se neidentifikují s žádným vyznáním (28 %) nebo se hlásí k ukrajinské pravoslavné církvi (24 %). Co se týče hrdosti na svou vlast a pocitů národní identity, jsou mezi třemi zmíněnými skupinami někde uprostřed.

Podle ukrajinských sociologů je právě tato skupina tou, na niž by se Kyjev ve svých snahách přilákat uprchlíky zpět měl zaměřit.

Podle Strategie demografického vývoje Ukrajiny na období do roku 2040 vypracované ministerstvem sociální politiky „jde především o návrat Ukrajinců žijících v zahraničí“.

V dokumentu se ovšem praví, že „návratová politika by se měla zaměřit nejen na ukrajinské občany, kteří uprchli do zahraničí po zahájení (ruské vojenské – pozn. red.) agrese v plném rozsahu, ale také na ty, kteří odešli dříve, a na představitele ukrajinské diaspory“.

Podle údajů ukrajinského ministerstva zahraničních věcí se v roce 2019 největší ukrajinská diaspora nacházela v Ruské federaci (podle oficiálních údajů čítala v té době téměř dva miliony osob, neoficiálně až deset milionů), v Kanadě (1,2 milionu) a USA (900 tisíc až 1,5 milionu).