Článek
Když se začátkem léta matka Karen a otec Adrian vraceli spolu se svou dcerou z rodinné dovolené v oblasti Longleat domů do Somersetu, měli těžkou autonehodu, po níž museli být všichni tři hospitalizováni. Malá Lizzie na tom však byla nejhůř, musela být letecky transportována na ambulanci a její stav se neustále zhoršoval.
Dítě utrpělo mimo jiné frakturu lebky a několik zlomenin kostí v obličeji, to vše navíc komplikovalo průtok krve do mozku. Kvůli hrozícímu otoku mozku jí pak musela být odstraněna část lebky. Dívka zůstala několik dní po operaci na jednotce intenzivní péče a nebylo vůbec jisté, zda přežije. Poté strávila v nemocnici dalších jedenáct týdnů na dětském oddělení, kde prodělala řadu drobnějších zákroků a nespočet rehabilitací.
Lékaři se pak rozhodli pro vytvoření helmy speciálně navržené pro Lizziiny potřeby. Bezpečně kryla především citlivá místa, kde dívce chyběly části lebky. Její mozek byl však poškozený, ale naštěstí jen dočasně. Po dvou měsících a půl se jí začaly vracet schopnosti mluvit, chodit, hrát si a používat levou stranu těla, která zůstala po nehodě nehybná.
Přesto byly dívčiny kroky velice nejisté. Uhlídat ji 24 hodin denně bylo téměř nemožné, ale helma ji uchránila před řadou pádů, a to dokonce často právě i na hlavu. Po pěti měsících byly znát takové pokroky, že se lékaři rozhodli pro operaci, při níž dítěti byla nahrazena chybějící část lebky destičkou z chirurgické oceli.
„Lizzie po intenzivní práci udělala obrovský pokrok, nyní je schopná se sama postavit a sama chodit i přesto, že má na noze dlahu. Začíná používat i levou ruku v běžných každodenních činnostech, což je fantastické," uvedla fyzioterapeutka Jenni Palmerová.