Článek
Z letiště v Boloni odletělo 27. června 1980 po 20. hodině večer do Palerma letadlo DC9 společnosti Itavia. Na palubě bylo 78 cestujících a tři členové posádky. V okamžiku, kdy se stroj pohyboval nedaleko ostrova Ustica mezi Sicílií a Apeninským poloostrovem, zmizel z radarů dispečerů. Na SOS nereagoval.
A zde začíná první záhada: pátrání vypuklo až následujícího rána. Po letadle a po cestujících ani stopy. Až po jisté době se zjistilo, že trosky letadla leží v hloubce 3700 metrů pod hladinou moře. První verze prezentovaná také italským vojenským letectvem zněla, že trup nepříliš nového letadla nevydržel, rozlomil se a následoval tragický pád. Po takové antireklamě společnost Itavia zanikla.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Ve hře se objevil Kaddáfího mig
Jenže na několika vylovených úlomcích letadla odborníci zjistili stopy po výbušnině.
A navíc z Libye přišla zpráva, že v té době operoval v kritické oblasti mig, v němž seděl diktátor Muammar Kaddáfí, tehdy považovaný za úhlavního podporovatele teroristů.
Italské soudy zahájily rozsáhlé vyšetřování, které naráželo na tvrdošíjný odpor různých úřadů podat informace či předat prokuratuře vyžádané dokumenty.
Z rozborů radaru se nakonec podařilo zjistit, že krátce před zřícením letěly v blízkosti DC9 dva rychlé stroje. Jedním byl zřejmě zmíněný libyjský mig, identita druhého letadla nebyla objasněna. Hovořilo se o možné akci USA, jelikož v nedaleké Neapoli kotvila 6. námořní flotila.
Koncem roku 1985 tehdejší premiér Giuliano Amato nařídil vylovit veškeré trosky letadla. Obtížného úkolu se zhostila francouzská firma – jak se později ukázalo, s úzkým napojením na pařížské ministerstvo obrany. Během několika měsíců se podařilo trup letadla do značné míry složit. V jednom hangáru v Palermu ho experti podrobili dalším rozborům a definitivně zjistili, že se DC9 zřítil buď po výbuchu na palubě, anebo ho zasáhla raketa.
Ač justice vyslechla tisíc svědků a obžalovací spis čítal téměř milión stránek, nic bližšího nezjistila. Nakonec zprostila viny i vedoucí představitele letectva, protože nebylo možné prokázat, že by odmítli vydat soudu průkazné materiály, ke kterým měli přístup.
Obrat nastal až v roce 2007. Francesco Cossiga, v roce 1980 předseda italské vlády, v televizi prohlásil, že letadlo sestřelila francouzská stíhačka, která zřejmě chtěla útočit na Kaddáfího mig, ale dopustila se tragické chyby a způsobila smrt 81 lidí. Cossiga tuto verzi potvrdil v roce 2008 před italským soudem.
Francouzské úřady nejdříve označily záležitost za „vojenské tajemství“. Pak prohlásily, že v kritickou dobu aktivita na nedaleké letecké základně na Korsice dávno utichla a že v blízkosti Ustiky nebyla ani žádná francouzská letadlová loď. Valéry Giscard d’Estaing, v roce 1980 francouzský prezident, se odmítl s italskými vyšetřovateli setkat.
Francouzská TV poodkryla zákulisí
Zdálo se, že příbuzní 81 obětí se nikdy pravdu nedozvědí. Scházeli se 27. června každého roku na boloňském letišti, kde vrak DC9 skončil, a žádali o objasnění a odškodnění. Nyní, v pondělí 25. ledna, francouzský televizní program Canal Plus odvysílal reportáž Emmanuela Ostiana Katastrofa u Ustiky: chyba Francie?
Autor usvědčil úřady své země ze dvou lží: aktivita na základně Solenzara na Korsice pokračovala pozdě do noci, jak to dokládá svědectví tehdejších vojenských zaměstnanců včetně jednoho generála italských karabiniérů. Stejně tak neodpovídá pravdě tvrzení, že v blízkosti Ustiky nebyla žádná francouzská letadlová loď: plavila se tam letadlová loď R99 Foch.
Takže pravda, či alespoň její důležitá část, leží ve francouzském vojenském archívu v Chateau de Vincennes u Paříže.