Článek
Prokuratura ve francouzském Pontoise v úterý večer požádala o obžalování čtyř osob a také amerických aerolinií Continental, jejíž letadlo při katastrofě supersoniku sehrálo klíčovou roli.
Všichni se mají zodpovídat ze „zabití z nedbalosti“.
Vyšetřování ukázalo, že concorde při startu najel na půlmetrovou titanovou lamelu, která pět minut předtím odpadla ze stroje DC-10 zmíněné americké společnosti. Lišta roztrhla pneumatiku concordu, jejíž trosky poškodily motor a prorazily palivovou nádrž. Ta vybuchla a neovladatelný stroj se pak zřítil na hotel v Gonesse severně od Paříže, při čemž všichni cestující, většinou Němci, i členové posádky zahynuli.
:. Pád stroje nikdo nepřežil.foto: Profimedia
Prokurátor chce pohnat před soud zejména technika společnosti Continental Johna Taylora, který lamelu namontoval, a rovněž jeho nadřízeného Stanleyho Forda. Kromě toho požaduje obžalovat dnes již sedmasedmdesátiletého Henriho Perriera, jenž v letech 1978 až 1984 vedl program Concorde v evropské společnosti EADS, a bývalého šéfa technické služby francouzského Generálního ředitelství civilního letectví (DGAC) Clauda Frantzena. Zodpovídat se má i společnost Continental jako právnická osoba.
Zda požadavek prokuratury bude přijat, rozhodne soud během několika týdnů. Soudní proces by se pak měl začít koncem letošního nebo počátkem příštího roku.
Nadzvukové concordy, které létaly na linkách mezi Evropou a americkým kontinentem, měly ve výbavě dvě letecké společnosti - Air France a British Airways. První let supersoniku se uskutečnil v březnu 1969 a jako palubní inženýr se jej zúčastnil i Perrier. Ten pak v letech 1979 až 1989 vedl sekci zkušebních letů concordů.
Tragédie jednoho ze supersoniků 25. července 2000 u Paříže odzvonila konec éry této chlouby civilního letectví. V listopadu 2001 byly sice concordy po sérii úprav a vylepšení opět nasazeny pro obchodní lety. I ty však o dva roky později skončily. Vůbec poslední let concordu - byl ze „stáje“ British Airways - se uskutečnil 24. října 2003.
Celkem bylo vyrobeno dvacet concordů, z nichž 14 létalo na komerčních linkách a šest sloužilo při dalším vývoji letadla. Mnohé z vyřazených letounů skončily v muzeích nebo jsou vystaveny na letištích.