Článek
"Pravdou je, že kdyby k té ratifikaci docházelo teď, tak si nevsadím na to české 'ano' ani sto korun." řekl Topolánek novinářům ve čtvrtek v noci. Později však své vyjádření změnil. "Dneska bych si tu stovku už vsadil," uvedl v pátek krátce po konci vrcholné schůzky.
Státy Evropské unie se v pátek na summitu dohodly na tom, že ratifikace Lisabonské smlouvy, kterou Irové odmítli v referendu, bude pokračovat. Do závěrečného usnesení Praha prosadila, že schválení smlouvy bude záležet na verdiktu Ústavního soudu, který ji posoudí. Topolánek to označil za úspěch.
Znovu se problémem, jak vyřešit tíživou situaci vyvolanou irským "ne", budou státníci zemí EU zabývat v půlce října.
Česko v centru pozornosti
Je nicméně možné, že hledání kompromisů nakonec padne až na Česko, které se na vrcholné schůzce ocitlo kvůli zdrženlivému postoji ke smlouvě v centru pozornosti. Praha se totiž v lednu příštího roku na šest měsíců ujme předsednického křesla v EU, v němž vystřídá Francii.
Podle Topolánka smlouva nebude platit od Nového roku, jak se původně plánovalo. "Česká vláda určitě ten proces nebude nějak brzdit," dodal nicméně. Podle premiéra by Irové měli do podzimu předložit členským státům unie nástiny možných řešení současné situace.
Čeká se na Ústavní soud
Předseda vlády vyzval k jednání o osudu eurosmlouvy šéfa ČSSD Jiřího Paroubka. Se stejnou výzvou přišlo i předsednictvo KDU-ČSL.
Paroubek zopakoval čtyři body, které ČSSD stanovila pro případnou podporu vládě během českého předsednictví EU. "Základní podmínkou pro jednání je souhlas s pokračováním ratifikace Lisabonské smlouvy v ČR,“ prohlásil předseda ČSSD.
Topolánek po schůzce s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym řekl, že Česko ratifikaci Lisabonské smlouvy již prakticky přerušilo. Důvodem je to, že ke smlouvě se musí nejprve vyjádřit Ústavní soud, ke kterému mu eurosmlouvu k přezkoumání poslal Senát.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
Sarkozy varoval, že se zastaví rozšiřování Unie, dokud nebude současná krize vyřešena.