Tankery s ruskou ropou mohou způsobit v Baltu ekologickou katastrofu, varuje švédský ministr

Jak se vypořádat s ruskou „ropnou flotilou“ řešila již před dvěma týdny na švédském ostrově Gotland skupina osmi severských a pobaltských ministrů zahraničí, ale s konkrétním závěrem nepřišla. Billström o problému mluvil v rozhovoru pro The Guardian při své první návštěvě Londýna od vstupu Švédska do NATO.

„Pokud dojde k velkému problému způsobenému kolizí nebo únikem ropy z jedné z těchto lodí, které v mnoha případech nejsou způsobilé k plavbě, nebo k tomu aspoň mají velmi blízko, zasáhne nás to všechny,“ zdůraznil palčivost tématu Billström.

The Guardian uvádí, že přibližně polovina ruské ropy vyvážené po moři propluje Baltským mořem a dánskými vodami a že tankery, které ji převáží, často ve snaze vyhnout se kontrolám operují pod neprůhlednou vlastnickou strukturou a využívají mezinárodní vody, čímž komplikují možný zásah proti nim.

Ruské válečné mašinerii poskytuje tato flotila obrovský objem financí. Úspěšně se tak vyhýbá západním sankcím, jež ruským vývozcům brání v zisku pojištění, pokud je jejich cena ropy vyšší než 60 dolarů (1420 korun) za barel. Pod touto hranicí je přitom prodáváno jen asi 20 procent ruské ropy.

„To, že převážejí ropu, čímž pohání ruskou agresi proti Ukrajině, je špatné samo o sobě. Ale ještě horší je to, že Rusku podle všeho ani trochu nezáleží na tom, že by tyto lodě mohly v mořích napáchat velkou ekologickou spoušť. Když vezmete v potaz Balt, tak ten je už tak citlivý,“ dodal.

Billström konstatoval, že každý člen Mezinárodní námořní organizace (IMO) má zodpovědnost za dodržování jejích pravidel a má právo žádat po kapitánovi lodě, již shledá nezpůsobilou k plavbě, aby před opuštěním přístavu zakročil, zároveň ale ministr poukázal na komplikace, jež v praxi brání řešení.

Mezinárodní právo sice umožňuje zastavení lodi s nesprávným vlajkovým označením, ale některé části této normy jsou nejasné.

Některé severské země se pak obávají ruské reakce na podobný zásah, protože ten by mohl podpořit domněnku Moskvy, že se Baltské moře mění v „jezírko NATO“, čímž by byl omezen ruský přístup k moři z Petrohradu nebo Kaliningradu.

I Billström sám souhlasí s tím, že členové NATO nemohou riskovat, že by porušovali svobodu plavby, jako to dělají Húsiové v Rudém moři.

K tomu se ještě přidává obava USA z možného nedostatku ropy ve volebním roce, který by mohl vést k raketovému nárůstu cen paliv na čerpacích stanicích.

Strategickou situaci v Baltu podle Billströma vyhrotil vstup Švédska a Finska do NATO. Rusko je nyní jediný stát na baltském pobřeží, jenž není členem Aliance. Právě proto již Švédsko posílilo své pozice na Gotlandu.

Připojení Švédska představuje značné posílení Aliance, obzvláště co se týče ponorek a kybernetických kapacit. Také v civilní obraně může Evropa Švédům závidět. Bývalý britský ministr ozbrojených sil James Heappey se nechal slyšet, že na stole své pracovny měl výtisk švédského manuálu civilní obrany, který používal jako vzor pro tu britskou.

Billström uvedl, že vstup země do NATO byl jako návrat domů.

Švédsko má velmi blízké obranné vazby s Británií a připojuje se v postoji vůči Rusku k té vyhraněnější části Aliance. Dějiny podle Billströma ukazují, že Rusko své chování nemění bez válečné porážky, a proto odmítl návrhy, že by se prezidentovi země Vladimiru Putinovi mohlo vyhovět přenecháním části ukrajinského území.

„Putin ukázal naprosto jasně, jaký má cíl – totální zničení Ukrajiny,“ řekl Billström. „Nevěří, že má Ukrajina právo existovat jako stát. Toto není o vydání jednotlivých částí země, a jakékoliv myšlenky na zmražení konfliktu by byly velmi nebezpečné, protože to by Putinovi pouze dalo čas obnovit své ozbrojené síly a pokusit se postoupit ke Kyjevu. Ne, měli bychom udělat přesný opak.“

Billström také vyjádřil podporu pro větší koordinaci dodávek zbraní, včetně vzdušné obrany, mezi členy NATO. Dodal ale, že je k tomu potřeba politická vůle. Jako příklad zmínil zbrojovku Nammo ve městě Karlskoga, jež nyní jede v nepřerušovaném provozu na pět směn. Jejím cílem je do konce roku produkci munice ztrojnásobit proti roku 2022.

„Toto není o produkčních kapacitách. Je to o tom, dát do toho vůli. Klíčová jsou jednoznačná vojenská vítězství na bojišti, protože nic jiného politický kurz Moskvy nebo ruského vedení nezmění,“ nechal se slyšet Billström.

Kreml podle Billströma také musí pochopit, že Ukrajina má nárok na to, zasahovat rafinérie na ruském území. „Musí pochopit, že v Rusku nejsou žádná chráněná zařízení, kterými může financovat svou nelegální agresi proti Ukrajině,“ uvedl.

Billström zmínil i obavu z možných důsledků, jež by pro Evropu, NATO a Ukrajinu měl návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Poznamenal ale, že si nemyslí, že by většina Republikánské strany podlehla proruské propagandě. Podle něj má tato strana během prezidentování demokrata Bidena izolacionistické tendence, a proto je důležité, aby Evropa ukázala, že chápe spojení mezi Ukrajinou a Indopacifikem.

Situace na Ukrajině má podle Billströma také souvislost s Íránem a Blízkým východem. „Nyní můžeme vidět, jak všechny autoritářské státy spolupracují a pomáhají si,“ uvedl. „Znamená to, že jsme ve velmi, velmi důležitém bodě, téměř na křižovatce lidských dějin, kde musíme přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby Rusko na Ukrajině zvítězilo.“

„Pokud Putin vyhraje, vojenská píšťala nejspíš zazní i v Indopacifiku a uvidíme větší čínskou asertivitu v Tchajwanském průlivu. Chceme, aby USA zajímalo, co se děje v naší části světa. Musí nás tedy zajímat, co se děje v té jejich. My v Evropě musíme vidět, jak je to vše propojené,“ nabádal.