Článek
Bezpečnostní expert BBC Frank Gardener uvedl: „Bylo to jasné selhání zpravodajských služeb. Mohammed Merah měl být sledován po 24 hodin denně a nebyl.“ Vysvětlil i proč se to nestalo: „ Úřady nemají dost zdrojů, aby mohly sledovat každého, kdo navštíví Afghánistán a Pákistán.“
Merah nebyl jen obyčejným návštěvníkem obou zemí. Vyšetřující soudce Francois Molins prozradil, že střelec přiznal, že ho cvičila Al-Káida v pákistánském Vaziristánu při hranicích s Afghánistánem. To mohlo zůstat utajeno. Molins však řekl ještě něco důležitějšího - při druhé návštěvě byl Merah zadržen afgánskou policií, předán do rukou americké armády, která ho vrátila do vlasti.
A uvedl také, že střelec se stal muslimským fanatikem, když byl před pěti lety ve vězení za krádež.
Ani to ovšem nevedlo k tomu, aby byl sledován, i když šlo o člověka, který měl patnáct záznamů v trestním rejstříku včetně násilných trestných činů.
V roce 2010 nutil podle listu Telegramme mladého chlapce, aby se díval, jak Al-Káida stínala zajatce. Když měla matka chlapce námitky, napadl ji tak prudce, že musela strávit několik dní v nemocnici. Před její dům pak přiběhl ve vojenském mundúru s mačetou v ruce a křičel: „Stojím za Al-Káidou.“
Tanec politiků mezi vejci
Ministr vnitra Claude Guéant, který připustil, že zpravodajské služby léta věděly o bratrech Merahových a jejich tíhnutí k radikálním salafistům. Přesto není přesvědčen, že měli být sledováni nebo dokonce zadrženi.
„DCRI (kontrarozvědka vnitra) sleduje mnoho lidí, kteří jsou spojeni s islámským fundamentalismem. Vyjádření těchto názorů nestačí, aby byl někdo postaven před soud,“ uvedl Guéat. V Toulouse, odkud Merah pocházel, se u islámských radikálů podle ministra nikdy neobjevovaly tendence páchat násilné trestné činy. Nic prý neindikovalo, že by se něco chystalo.
Guéat zdůraznil, že osamělí vlci jsou nejhoršími protivníky.
A vyjádření ministra zahraničí Alaina Juppého jen ukazuje, že se vláda nechala přistihnout v nedbalkách, pokud není nahá jako pověstný císař. Tančil mezi vejci: „Chápu, že se někdo ptá, zda bylo selhání nebo ne. Ale já nevím, zda to bylo selhání. Nemohu vám říci, ani jaké selhání. Osobně nevím o žádném selhání. Ale musí to být osvětleno.“
Není divu, že z lapsů před prezidentskými volbami těží kandidátka ultrapravice Marine Le Penová, která říká, že vláda byla laxní vůči nebezpečí fundamentalistů.
Čekají tajné služby změny?
Kritika ale může padnout i na vyšetřovatele. Zejména je otázkou, zda nezaspali po první vraždě parašutisty. A jestliže byl od počátku Merah, jak policie uváděla, mezi podezřelými a masakr v židovské škole jen podezření potvrdil, nikdo nechápe, proč nebyl sledován.
Francouzský bezpečnostní expert Francois Heisbourg kritizuje podle listu National Post zpravodajské agentury: “Bratři Merahové byli známi tajným službám. Kladu si tedy otázku, proč nebyli sledováni.“ Ocenil i francouzskou tajnou službu: „Nebyl tu spáchán žádný úspěšný teroristický útok od roku 1996. Chybovat je lidské. Mně bylo jasné, že naše imunita proti útokům nemůže trvat věčně. Jednou nějaký terorista proklouzne síti, ale to nemůže být omluvou pro případné chyby úsudku.“
Americké tajné služby po 11. září prodělaly značnou restrukturalizaci, protože problémem byla spolupráce mezi vyšetřovateli z FBI a tajnou službou CIA. Zdá se, že něco podobného se mohlo stát i ve Francii. Policisté sice měli Meraha mezi podezřelými, ale zřejmě si neuvědomovali jeho nebezpečnost, vnímali ho jako recidivistu páchajícího drobné trestné činy, kdy nejhorší byla loupež batohu klientovi banky.