Tajemství úspěchu? Podceňovali ji. Merkelová slaví sedmdesátiny

Z nenápadné a zprvu přehlížené dcery pastora a vědkyně vyrostla ve vůdkyni světové velmoci, která vedla Německo celých 16 let. Byla první a dosud jedinou šéfkou německé vlády. Během čtyř mandátů a stala se třetí nejdéle vládnoucí osobou v úřadu německého kancléře. To, že se jí stala, bylo všechno, jen ne samozřejmost.

Angela Dorothea Merkelová se narodila 17. července 1954 v Hamburku jako Angela Dorothea Kasnerová. Její rodiče, otec teolog, matka učitelka, se krátce po jejím narození přestěhovali do NDR. Vystudovala fyziku a v Akademii věd pracovala až do pádu Berlínské zdi.

Po zániku NDR na podzim roku 1989 vstoupila do nově vzniklé strany Demokratischer Aufbruch, která se o rok později sloučila s Křesťanskodemokratickou unií (CDU). A v politice byla hned úspěšná. V prvních celoněmeckých volbách získala ve svém volebním obvodu 48,5 procenta hlasů a získala mandát do Spolkového sněmu (Bundestag).

Jejím „učitelem“ se stal matador velké politiky, tehdejší kancléř Helmut Kohl. Oba si spolu takzvaně sedli a Merkelová se stala jeho chráněnkou. Díky tomu se dostala do vlády, získala post ministryně pro ženy a mládež.

Bylo to „zbytkové ministerstvo“ s několika málo kompetencemi. Jednalo se o jeden ze tří nových resortů, které vznikly po rozdělení Spolkového ministerstva mládeže, rodiny, žen a zdraví.

Po dalších volbách v roce 1994 se pak stala spolkovou ministryní životního prostředí. Pro vládnoucí CDU měla důležitý kredit: pocházela z východního Německa a byla žena.

Po volební porážce CDU v roce 1998 se Angela Merkelová stala generální tajemnicí strany a o dva roky později, kdy vrcholil finanční skandál strany s dárci, se stala šéfkou CDU. Tuto funkci pak zastávala neuvěřitelných 18 let, kdy se naplno rozjela její politická kariéra.

„Vzestup byl tak velkolepý, protože Merkelová ztělesňovala opak průměrného západoněmeckého politika: žena, fyzička, východní Němka, klidná síla místo brutality,“ píše ve své analýze Fabian Busch na portálu web.de.

„Tajemství jejího úspěchu je to, že polovinu života byla vždy podceňovaná,“ říká Thomas de Maizière (CDU), který působil ve vládě Merkelové jako ministr vnitra.

Jeho slova potvrzuje i historka z předčasných voleb v roce 2005. Tehdy už byla Merkelová kandidátkou CDU/CSU na kancléřku. Průzkumy naznačovaly vysoké volební vítězství CDU/CSU, ale během volební noci se bombastický výsledek scvrkával na těsný náskok před SPD. Tehdejší rozvášněný sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder tvrdil: „Se mnou a mojí sociálnědemokratickou stranou nebude schopna vytvořit koalici. To je jasné. Nedělejte si naděje.“

Schröder obelhával sám sebe. Dne 22. listopadu 2005 Merkelová skládá jako kancléřka přísahu.

Merkelová zůstává v kancléřství 16 let, což je téměř stejně dlouho jako její vzor Helmut Kohl. Celou dobu jejího působení v jedné z nejvyšších ústavních funkcí provází krize. Kdyby se vyjmenovaly jen ty hlavní, tak to jsou: finanční a bankovní, krize eura, uprchlická krize, klimatická krize, koronavirus.

Kancléřka to bere se svým charakteristickým pragmatismem: „Život bez krizí je samozřejmě jednodušší. Ale když už tam jsou, je třeba je překonat,“ řekla na konci svého funkčního období.

Každá z krizí byla nebezpečná, ale nic neobrátilo Německo vzhůru nohama tak jako uprchlická krize, která začala v roce 2015. Když Merkelová dala zelenou přijetí lidí, kteří uvízli v Maďarsku, přišly nejprve desítky tisíc a pak statisíce migrantů. Počáteční ochota pomáhat se brzy změnila. Merkelová přesto na své letní tiskové konferenci 31. srpna 2015 pronesla památnou větu: „My to zvládneme.“

V tu chvíli už tomu ale nevěřila ani její sesterská strana CSU s Horstem Seehoferem v čele. Vztahy mezi unijními stranami se vážně narušily a odpor proti příjímání migrantů rostl. Na demonstracích se skandovalo „zrádkyně národa“ a „Merkelová musí odejít“. Výsledkem byl razantní nárůst preferencí krajně pravicové strany Alternativa pro Německo a její vstup v roce 2017 do Spolkového sněmu.

Merkelová se začala stahovat z politiky postupně. V prosinci 2018 předala předsednictví strany Annegret Krampové-Karrenbauerové. Vzápětí oznámila, že ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2021 znovu kandidovat nebude.

Angela Merkelová řešila krize a polarizovala společnost. Vždy zůstávala tajemná, dokonce rozporuplná: neokázalá, přesto si vědoma moci. Vtipná v zákulisí, ale suchá ve veřejném vystupování.

V dokumentu televize ARD k narozeninám bývalé kancléřky zazněla její zajímavá věta: „Myslím, že občané vnímají politiku jako službu. A služba spočívá v tom, že řešíte problémy.“ To byl její recept. Ne vždy to ale vyšlo, dodává Fabian Busch ve své analýze.