Článek
Robinův starší bratr Alejandro to dostal rovnou čtyřikrát. Robin zemřel na prahu domu v severozápadním Stockholmu, kde bydlel a kde právě s bratrem a partou známých malovali kuchyň. Alejandro prožije zbytek života na kolečkovém křesle. Matka obou mladíků potvrzuje, že místní policie nemá ani po dvou letech žádnou stopu.
Ačkoli Robinův osud je ve Švédsku stále běžnější, řádění gangů není naopak ničím novým. Motorkáři a balkánští mafiáni tu obchodují s drogami a příležitostně i se zbraněmi už od začátku 90. let.
Novým jevem jsou tlupy, které Švédsko sužují dnes, jsou méně organizované a jejich členové obvykle začínají s drobnou kriminalitou. Kdo si chce legálně pořídit zbraň, musí počítat s důkladným prověřováním. Na černém trhu se však překvapivě snadno dostane k oblíbeným automatickým puškám AK-47.
Kalašnikovy pronikly na sever Evropy z válek v bývalé Jugoslávii. Aby si pašeráci ulehčili život, vrhli se na ruční granáty. A důsledek? V roce 2017 došlo ke 43 útokům, při nichž kriminálníci použili právě tyto zbraně. Oběťmi a pachateli násilí jsou téměř výlučně mladí muži.
Gangy představují velký problém
Jak ale vysvětlit růst násilí vyvolaného gangy? Určitě jej nemá na svědomí hospodářská situace, protože tamější ekonomice se daří. Švédsko je bohatá země, svalovat to na nízkou životní úroveň dost dobře nejde: je stále jednou z nejvyšších vůbec. Navíc – celková kriminalita v zemi tří korunek klesá. Co je tedy špatně?
Někteří tvrdí, že příčiny jsou v imigrační krizi v roce 2015, kdy desetimiliónové Švédsko přijalo nejvíce žadatelů o azyl na tisíc obyvatel na světě. Střelba ilegálně drženými zbraněmi je ale v zemi na vzestupu nejméně deset let. Ukazuje se, že téměř tři čtvrtiny příslušníků kriminálních gangů jsou přistěhovalci první a druhé generace zvané secondos – tedy nikoli ti, kteří pod nejrůznějšími záminkami dorazili do Švédska teprve nedávno.
Není divu: v 80. a 90. letech velkoryse přijali v této skandinávské zemi velké množství žadatelů o azyl z Iráku, Somálska a států bývalé Jugoslávie. „Určitou dobu trvá, než podsvětí imigranty nasaje,“ potvrzuje Amir Rostami ze Stockholmské univerzity.
Švédsko pro přistěhovalce postavilo byty a domy a učilo je svůj jazyk, ale nezačlenilo je do pracovního trhu. Tamější sociální systém je ovšem víc než štědrý. Protože vlivné odbory trvají na tom, aby i pracovníci v prvním zaměstnání dostávali vysoké platy, firmy nenabízejí práci málo vzdělaným, nezřídka i negramotným přistěhovalcům zápolícím se švédštinou.
Dnes je ve Švédsku 16 procent obyvatel původně narozených v zahraničí bez práce. Stát se příslušníkem gangů se mladým mužům přímo nabízí. „Cítí se jako králové, i když třeba jen na jeden den,“ vysvětluje Rostami.
Stockholmská vláda proto navýšila finance pro začlenění imigrantů do pracovního procesu, přitvrdila tresty za zločiny spáchané střelnými zbraněmi a vyhlásila amnestii pro ty, kdo nelegálně držené zbraně odevzdají.
Není to tak, že po celém Švédsku – nebo Stockholmu či Malmö – panovaly strach a obavy o bezpečí. Potíže se soustřeďují do lokalit převážně na okrajích velkoměst, zatímco hned v sousedství se o nich ví jen z médií – tedy pokud o nich informují.
O stanici metra dál je vše jinak
Mälarhöjden na jihovýchodě Stockholmu připomíná kýčovitou pohlednici – domky jako ze škatulky, spořádanost, klid, podíl místních narozených mimo Evropu činí šest procent. Ale hned o stanici metra dál, v Bredängu, kde začíná problémová zóna a kam se 34 procent lidí přistěhovalo z mimoevropských států, zdomácněly násilí, přestřelky, drogy.
V zemi, kde se cizinec ještě před pár lety prozradil tím, že si zamykal auto, a kde, pokud jste ztratili peněženku, našli jste ji i za půl dne na místě, se stále více lidem trend posledních let nezamlouvá.