Článek
„Prodáme je do Iráku tamní ústřední vládě,” citoval SR mluvčího Excalibur Army Andreje Čírtka k dalšímu osudu transportérů.
Švédský rozhlas poznamenal, že irácká vláda potřebuje zbraně k boji proti radikálům. Obává se však, že by mohla technika skončit v rukou bojovníků Islámského státu.
Švédsko koupilo nepotřebné transportéry
Pikantní na celé věci je, že transportéry nebyly vyrobeny ve Švédsku. Šlo o zbraně bývalé NDR, která je v devadesátých letech nepotřebovala. Švédsko v roce 1994 necelé čtyři stovky zakoupilo, protože mělo nedostatek transportérů. Využilo nabídky české opravárenské firmy VOP-026 Šternberk na jejich modernizaci, kterou provedla firma Excalibur Army za 30 miliónů eur.
Počátkem nového tisíciletí si však Švédsko uvědomilo, že jich tolik nepotřebuje, protože rozsáhlý útok z Ruska nehrozí. Trh s transportéry však byl zaplněn a zájem o ně měly jen nestabilní země jako Jemen nebo Husajnův Irák.
Spory ČR a Švédska
„Firma Excalibur se na nás jako zájemce obrátila také, ale sdělili jsme jí, že jako soukromé společnosti jí zbrojní techniku prodat nesmíme,” řekl rozhlasu tehdejší pracovník švédského Úřadu pro obranný materiál Jan Villaume. Obchod se proto následně uskutečnil zprostředkovaně přes státní podnik VOP-026. Skutečnost, že bojová technika byla oficiálně prodána českému státu a až poté soukromé společnosti a následně Iráku, vidí Villaume podle Švédského rozhlasu jako „legální, i když problematickou”.
Stefan Fjärdhammar, který byl za švédskou stranu pověřen řízením prodeje, podle Švédského rozhlasu tvrdí, že vozidla měla dostat česká armáda a měla jí sloužit k obraně českého státu. To však popřel bývalý náčelník generálního štábu české armády Vlastimil Picek, který ujistil, že „stoprocentně se nic takového neplánovalo”.
Excalibur začal transportéry nabízet v roce 2010. Čírtek ČTK řekl, že firma v současné době vyváží obrněná vozidla, která pocházejí původně z armád někdejšího východního bloku. U zmíněných BVP se v současné době čeká na povolení Německa, které je Švédsku původně prodalo.
„Německo na ně historicky uplatnilo podmínku, že každý další export těchto vozidel musí projít i německým licenčním řízením,” poznamenal Čírtek. To je podle něj jediné omezení, které ze smluv vyplývá. Zákaz přeprodeje si podle něj švédská strana do podmínek tendru ani do smlouvy nedala.
Problém celé transakce podle švédských médií spočívá v tom, že kdyby Švédsko vědělo, že prodává bojovou techniku v konečné fázi určenou pro Irák, tak by na kontrakt byť ve zprostředkované formě podle svých zákonů nesmělo přistoupit. Obrněná vozidla podle těchto zákonů nesměla být prodána ani soukromé české firmě.
Pracovník prestižního Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) Siemon Wezeman si myslí, že kontrakt je pochybný a obchází švédské zákony. Jeho kolega ze SIPRI Pieter Wezeman vidí pochybení u Švédů: „Realisticky vzato mělo Švédsko tušit, že obrněná vozidla nebudou sloužit účelu oficiálně udanému českou stranou.”