Sto tisíc lidí si v Jekatěrinburgu připomnělo sté výročí vyvraždění carské rodiny bolševiky

„My jsme nepřijeli, ale přišli! Šli jsme čtyři dny z Ťumeně, pak se v Alapajevsku přidali další a šli jsme ještě týden,” řekla ruské redakci BBC Jelena, kterou na pouti provázel malý syn. Někteří z poutníků podle jejích slov ušli i 700 kilometrů; bylo to obtížné, ale potíže a pokušení se musí překonávat.

Cara, jeho choť a pět dětí prohlásila pravoslavná církev po pádu komunistického režimu za svaté mučedníky. Na místě vraždy nyní stojí chrám Všech svatých Na krvi. Kupecký dům, v jehož sklepení se vražda odehrála, totiž strhli komunisté v době, kdy v čele jejich uralské organizace stál Boris Jelcin, později první ruský prezident.

Poslední ruský car Mikuláš II. na trůn nastoupil v roce 1894. Za jeho vlády se Rusko potýkalo s řadou problémů, car musel čelit válkám, vzpourám, katastrofální situaci v ekonomice. Abdikoval v roce 1917 po takzvané únorové revoluci, kdy byla ustavena Prozatímní vláda. Definitivní konec carství potom znamenala bolševická říjnová revoluce v roce 1917.

Prozatímní vláda poslala carskou rodinu nejprve do domácího vězení v Alexandrovském paláci v Carském Selu nedaleko Petrohradu. Z tehdejších fotografií jako by ještě nic nenasvědčovalo tomu, jak hrůzný konec carskou rodinu čeká. V srpnu kvůli blížící se bolševické revoluci byla rodina převezena do sibiřského města Tobolska.

Po bolševické revoluci se podmínky věznění carské rodiny začaly rapidně horšit a v dubnu 1918 byli deportováni do Jekatěrinburgu, kde byli zavřeni v domě kupce Ipaťjeva. Časem kolem domu vyrostl vysoký plot, rodina žila v nuzných a ponižujících podmínkách a čas trávila v modlitbách. Přes dva a půl měsíce směli jen na krátké vycházky do zahrady.

V červnu bylo rozhodnuto i kvůli blížícím se československým legiím o popravě carské rodiny. Pravděpodobně o tom rozhodl Výkonný výbor Uralu za účasti bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina, Jakova Sverdlova (po něm neslo v letech 1924–1991 město Jekatěrinburg jméno Sverdlovsk) a Felixe Dzeržinského.

Sedmnáctého července v noci nařídil velitel strážního oddílu Jakov Jurovskij carskému lékaři vzbudit rodinu a oznámil, že budou převezeni na bezpečnější místo. Car s manželkou Alexandrou Fjodorovnou a pěti dětmi, velkokněžnami Olgou, Taťánou, Marií, Anastázií a následníkem trůnu Alexejem, byli přemístěni do malé sklepní místnosti, do které záhy vstoupilo vražedné komando.

Jurovskij přečetl rozkaz výkonného výboru: „Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit." A devítičlenné komando rodinu a jejich nejbližší zasypalo kulkami. Kromě sedmi členů carské rodiny zahynuli i jejich lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, komorník Alexej Trupp a kuchař Ivan Charitonov.

Komorná a šlechtičny byly dobity bajonety, těla zabalena do prostěradel a naložena na nákladní automobil na vojenské sukno, kterým neprosákne krev. Auto za noci mířilo k opuštěnému lomu v lesích. Členové komanda těla svlékli a zjistili, že carevny měly v korzetech zašité diamanty, od kterých se kulky „zázračně" odrážely. Všechny šperky ukradli a začali mrtvoly zohavovat k nepoznání. Stopy po činu se bolševici usilovně snažili zahladit, mrtvoly převezli z původního zatopeného lomu a potom je, ohořelé a napůl rozleptané kyselinou, zakopali na dvou místech.

Ostatky, o nichž se předpokládalo, že patří carské rodině, byly poprvé objeveny nedaleko Jekatěrinburgu v roce 1978. Až v roce 1991 však byly ze společného hrobu v zasypané šachtě exhumovány a v roce 1998 byli Mikuláš II., jeho žena a tři dcery slavnostně pohřbeni v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. Další dcera a syn byli pohřbeni později. Církev všechny členy rodiny vyhlásila za svaté a na místě vraždy carské rodiny byl vybudován chrám Všech svatých Na krvi.