Článek
Zároveň líčí Klausovy postoje proti EU a názory, které se shodují spíš s postojem Ruska. Upozorňuje také na prezidentův populismus i snahu vnutit okolí svoji verzi událostí.
Možná největším problémem je podle Spiegelu pro Klause předloni zesnulý Václav Havel. Článek připomíná Klausovo nedávné vyjádření pro polský týdeník Do Rzeczy, v němž prezident označil svého předchůdce za extrémního levičáka a šiřitele „havlismu“, jakéhosi dědictví revolučního jakobínství. [celá zpráva]
Byl to podle Spiegelu „rutinní“ Klausův „zlomyslný, hysterický a pohrdavý“ výstup a „hrozná řeč s ohledem na nevraživost obou mužů“, o níž se ví.
Hodnocení Klausova výroku o roli Havla jako důležitém elementu, který „podpořil ty z nás, kdo v roce 1989 nespatřovali jen další pokus po roce 1968 o vytvoření socialismu s lidskou tváří“, si Spiegel vypůjčil od Paula Wilsona, kanadského překladatele Havlových her. „Bylo to, jako by si Klaus, vědom si momentální příležitosti, pro sebe vyhrazoval přední místo při případném přepisování historie,“ komentoval Wilson.
Nechtěl být jen obřadnou figurou
Článek podotýká, že Klaus rád utváří vlastní slovník přidáváním koncovky -ismus k rozličným termínům.
To možná nejlepší, na čem měl Klaus podíl, bylo podle magazínu mírumilovné rozdělení Československa dlouho předtím, než nastoupil na Pražský hrad. Spiegel připomíná, že Klaus nechtěl být pouhým prezidentem-ceremoniářem, ale „často testoval ústavní omezení svého úřadu“.
Spiegel se však hlavně zabývá Klausovým vystupováním v zahraničí, konkrétně například jeho odmítáním názoru, že globální oteplování způsobují lidé, odkládáním podpisu pod Lisabonskou smlouvu a kritikou Evropské unie, u níž český prezident oceňuje jen otevřený trh.
Jeho geopolitické postoje jsou naopak často v souladu s postoji Ruska, uvedl magazín na příkladu otázky uznání Kosova, bombardování v Jugoslávii či rusko-gruzínské války. Spiegel to připisuje na vrub skutečnosti, že Klaus je pragmatik a emoce jdou u něj většinou stranou. Jeho názory jsou však často v rozporu s postoji vlády, což činí českou zahraniční politiku zmatečnou.
Amnestie doktora Ne
Podle Spiegelu je ale stejně pozoruhodné to, co Klaus říká, stejně jako to, co neříká, anebo to, co říkají lidé kolem něj. Uvádí slova Klausova kancléře Petra Hájka, který nazval Havla satanem, o Usámovi bin Ládinovi prohlásil, že je mediální fikcí, a homosexuály nazval „deviantními spoluobčany“.
„Jeho filozofie je filozofií doktora Ne,“ píše Spiegel, ale hned poukazuje, že i tento postoj není bez rozporů. Ukázalo se to při nedávné volbě Klausova nástupce, při níž Klaus veřejně podpořil Miloše Zemana, ale hned po ní prohlásil, že „zůstává jeho nepřítelem“.
Spiegel upozornil i na Klausův populismus, který se při prezidentské volbě projevil prostřednictvím jeho okolí, když prezidentův syn zaútočil na kandidujícího Karla Schwarzenbega poukazem na jeho původ a nacistickou minulost jeho tchána.
Německý magazín připomíná, že Češi Klausovi ve velké většině důvěřovali, než prvního ledna vyhlásil rozsáhlou amnestii, čímž poslal k ledu i množství případů vyšetřování závažných hospodářských podvodů. „Z tohoto kroku nakonec může vzejít něco, co z Klausova odkazu přetrvá nejdéle,“ uzavřel Spiegel s tím, že po amnestii došlo i na demonstrativní odstraňování prezidentova portrétu z veřejných budov.