Soudruhy před nástupem Husáka na Hrad zpracovávala KGB

Proti spojení funkcí byli podle jednoho ze záznamů tehdejší předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ Miloš Jakeš a členové předsednictva strany Antonín Kapek, Alois Indra či Karel Hoffmann. "Zastoupení (KGB) a velvyslanectví s nimi pracovalo. Husák se k nim chová podezřívavě," napsala podle Mitrochina sovětská rozvědka.

Další materiál zmiňuje, že ještě než se v osobě Husáka propojily funkce hlavy státu a KSČ, sešel se v květnu ministr vnitra Jaromír Obzina s šéfy okresních výborů KSČ, aby jim toto rozhodnutí sdělil.

Sověti ale byli po roce 1968 vůči československým komunistům podezřívaví. Ze záznamů KGB je místy patrná skepse k dění mezi československými komunisty. Například vůči způsobu, jakým se na počátku normalizace KSČ zbavovala "komunistů-internacionalistů". "Děje se to pod navenek pěknou záminkou, že nestačí na svou práci, ale ve skutečnosti jde o prosté vyřizování účtů, osobní neshody," stojí v dokumentu z února 1973.

Pochybnosti měla KGB i o Husákovi, když psala o tom, že devět let, která strávil ve vězení, se projevilo na jeho psychice. "K jasným odpůrcům linie KSČ projevuje nepodloženou shovívavost," hlásili do Moskvy rozvědčíci.

Na druhou stranu v únoru 1973 putovala do Moskvy informace, podle které si Jakeš v prosinci předchozího roku postěžoval, že se mu špatně pracuje. Tehdejší generální tajemník Husák totiž podle něj v ústředním výboru KSČ zavedl tvrdý režim a "zorganizoval odposlechy telefonů členů vedení".

V lednu 1971 dal také Husák příkaz tehdejšímu ministru vnitra Radko Kaskovi, aby sestavil seznam "pravice", tedy odpůrců normalizační politiky. Ministr měl tajně na tyto osoby začít shromažďovat materiály, aby bylo možné dopředu najít paragrafy, na jejichž základě by mohlo být v libovolnou chvíli zahájeno stíhání.

Husákův zájem a zájem KGB se tak sešel například u osoby Alexandra Dubčeka, jednoho ze symbolů "pražského jara" 1968. Jedno z hlášení, podle všeho z počátku druhé poloviny 70. let, uvádí, že na Slovensku na "bývalé významné pravicové činitele", tedy na celkem 229 osob, neustále dohlíží československé ministerstvo vnitra.

"Byli volit, kromě Dubčeka a (Miroslava) Kusého," napsala KGB v souvislosti s volbami v roce 1976. StB se prý snažila v té době vytvořit takové podmínky, aby se sledovaní nemohli scházet, měli složité vzájemné spojení a co nejvíce se hádali.

V roce 1982 pražská odbočka KGB hlásila do Moskvy, že československé úřady na Dubčeka nasadily pět agentů a techniku, takže byl pod kontrolou "ve všech ohledech".

Některé ze záznamů mají až tragikomický charakter, třeba hlášení zdroje z československé vojenské kontrarozvědky, který v roce 1971 informoval o opileckých vyjádřeních tehdejšího ministra obrany Martina Dzúra.

KGB ale československé komunisty nespouštěla z očí ani v Moskvě samotné. Jedna ze zpráv uvádí, že v červenci 1978 byla na návštěvě v sovětské metropoli delegace pracovníků ministerstva kultury vedená Miroslavem Válkem (slovenský ministr kultury - pozn. red.), která byla ubytována v hotelu Mir.

"Při odjezdu delegace z Moskvy byly v pokoji vedoucího delegace zanechány, nikoliv zapomenuty, suvenýry ministerstva kultury SSSR," zdůrazňuje příslušný dokument a pedanticky vypočítává, že se jednalo o knihy jako Brežněv: krátký biografický nástin, Ochrana památek historie a kultury SSSR a podobně. Poměrně úsměvný záznam ale končí výhrůžně: "Informováno vedení KGB, informováno zastoupení KGB v Praze."

Dlouholetý pracovník archivu KGB Mitrochin si od roku 1972 až do roku 1984 ručně zaznamenal mnohé z dokumentů, které se k němu v práci dostaly. V roce 1992 ho i s rodinou a dokumenty dostala do Británie její tajná služba. Zemřel v roce 2004, letos v létě byla v Cambridgi zpřístupněna většina jeho archivu.