Sofagate plně obnažila rivalitu bruselských institucí

Mezi oběma unijními předáky vypukl spor kvůli návštěvě Turecka, při níž hostitelé během jednání pro Michela vyhradili křeslo vedle tureckého prezidenta Recepa Erdogana (67), zatímco šéfka Komise se musela spokojit s pohovkou stojící bokem.

Podle Iratxe Garcíové (46), předsedkyně frakce socialistů v unijním parlamentu, tu jde o diplomatický střet, jenž vypovídá mnohé o stavu Unie. „Je jasné, že taková situace se nesmí opakovat. Požádala jsem předsedu Rady a šéfku Komise, aby do dvou týdnů předložili parlamentu návrh, jak se vyhnout takovým konfliktům, které pouze poškozují obraz Unie v zahraničí,“ řekla Garcíová podle webu německé televize ARD.

Podle šéfa frakce lidovců Manfreda Webera (48) měla návštěva Michela a von der Leyenové v Ankaře ukázat jednotu a odhodlání Unie. Dosáhla však pravého opaku. Sofa­gate se stal symbolem slabosti Evropské unie.

Weber proto vyzval, aby byly co nejdříve vyřešeny problémy s protokolem. Do budoucna podle něj musí být jasné, že Komise a Rada zastupují zájmy Evropské unie stejnou měrou a že jednají koordinovaně.

Vyřešení sporu o protokol však neposkytne definitivní odpověď na otázku, kdo je oprávněn zastupovat Unii navenek. Podle Martina Schirdewana (45), spolupředsedy krajně levicové frakce GUE/NGL, mohlo Turecko v důsledku sporů o kompetence při vedení zahraniční politiky Unie velmi snadno postavit proti sobě dva ze tří nejvyšších představitelů Unie.

Nárok na vedení v této oblasti si dělají Komise i Rada. Michel jako zástupce zemí EU je odpovědný za klasickou zahraniční a bezpečnostní politiku, například za uvalování sankcí. Naproti tomu, pokud jde o ochranu životního prostředí, digitalizaci nebo, jako v případě Turecka, o migraci, hraje větší roli šéfka Komise – už jen proto, že pod ni spadá rozhodování o využití peněz na tyto účely. Michel si tedy podle Schirdewana nesprávně odvodil, že má prioritu.

Komise již zaslala Michelovi pětibodový dokument, jak zajistit rovnost mezi oběma orgány. Rada EU se na to dívá skepticky a považuje celou věc za pokus využít incidentu v Turecku k posílení pozic Komise vůči Radě.