Článek
Krajský soud v Bratislavě v souladu s dřívějším verdiktem slovenského ústavního soudu rozhodl, že stranou, kterou Babiš žaloval, neměl být slovenský Ústav paměti národa (ÚPN), ale slovenské ministerstvo vnitra. Babiš dlouhodobě trvá na tom, že nikdy s StB nespolupracoval a že byl evidován bez svého vědomí.
Dovolání, což je mimořádný opravný prostředek, se podává u soudu první instance, v Babišově případu to byl Okresní soud Bratislava I. Ten pak toto podání měl podle zákona doručit protistraně a vyzvat ji k vyjádření. Až následně mohl okresní soud předložit spis nejvyššímu soudu, což se podle Važanové stalo 9. prosince.
Babiš v souladu s dřívější praxí slovenských soudů v roce 2012 zažaloval ÚPN, který na Slovensku spravuje archivní svazky po StB. Ústavní soud ale před pěti lety, kdy zrušil dřívější verdikty krajského i nejvyššího soudu v Babišův prospěch, zmíněné pravidlo prolomil. Ústavní soud tehdy ale neuvedl, kdo má být žalovanou stranou.
Babiš do debat s protikandidáty nepůjde
V roce 2019 pak ústavní soud zrušil ještě další verdikty krajského i nejvyššího soudu, které naopak Babišovu žalobu ve zmíněné kauze zamítly; příslušný senát to zdůvodnil tím, že obecné soudy neurčily, kdo má být ve sporu žalovaným. Právě řešení této otázky, a nikoliv samotné oprávněnosti evidence Babiše v dokumentech StB bylo hlavním tématem, kterým se Krajský soud v Bratislavě v posledním stání zabýval.
Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a o dva roky později ho ke spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Ten ale během projednávání Babišovy žaloby u okresního soudu prohlásil, že tato informace není pravdivá a že Babiš k StB naverbován nebyl. Slovenský ústavní soud ve verdiktu z roku 2017 zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků StB, kteří u obecných soudů vypovídali v Babišův prospěch a jejichž výpovědi byly tehdy považovány za klíčové.