Článek
Naprostá většina historiků považuje SNP za rozhodující čin, který umožnil Slovákům ocitnout se po druhé světové válce na vítězné straně, což zlepšilo politické vyhlídky Slováků v poválečném období. Vzpouru označují za nejvýznamnější událost moderních slovenských dějin.
„Jednoznačně a důrazně odmítáme názory o povstání jako protistátním spiknutí a zločinu namířenému proti základním zájmům národa. Označit SNP za protinárodní čin je hrubou urážkou památky tisíců obyčejných lidí, kteří položili životy v boji proti fašismu,“ uvádí se v prohlášení, které podepsali ředitelé Historického ústavu Slovenské akademie věd, Vojenského historického ústavu a Muzea SNP.
Historici Ivan Kamenec a Roman Hradecký nepovažují SNP za vystoupení proti slovenské státnosti.
Památník SNP v Banské Bystrici
„Lidé neprojevili odpor proti státu, ale proti jeho charakteru. A to, že povstali napříč politickým spektrem od občanského odboje až po vojenský, od katolíků, evangelíků, ateistů, židů, svědčí o tom, že lidé se neztotožnili s charakterem tohoto státu,“ uvedl Hradecký. Zdůraznil, že povstání zasáhlo 50 procent území Slovenska se dvěma třetinami obyvatel.
„Povstání neodmítlo slovenskou státnost jako takovou, pouze její podobu ve formě totalitního vazala nacistického Německa,“ dodal Kamenec.
| Oslavy výročí SNP |
|---|
| 28. 8. Koncert vážné hudby a předávání cen Muzea SNP |
| 29. 8. Přelet stíhaček, slavnostní shromáždění, kulturní program za účasti ruského armádního sboru Alexandrovců, prezentace Ozbrojených sil SR, seskok výsadkářů |
| 30. 8. Vystoupení souboru vzdušných sil USA v Evropě (USAFE Band), ukázka výzbroje povstalecké armády |
| 31. 8. Dynamická ukázka rekonstruovaného pancéřového vlaku Štefánik na nádraží v Šalkové |
Opačný názor zastává Igor Cagáň, správce rodného domu prezidenta Jozefa Tisa, který bez okolků označuje SNP za židobolševické vystoupení namířené proti slovenské státnosti. Historik František Vnuk tvrdí, že Tiso se snažil oddálit vstup německých vojsk na území Slovenska.
„Kromě několika fanatických komunistů a bezskrupulózních oportunistů většinu účastníků povstání zlákaly lži a falešné sliby,“ uvedl v knize Dědictví otců.
Obhájci Slovenského štátu 1939 až 1945 s oblibou označují SNP za vojenský puč organizovaný z Moskvy a Londýna. Tvrdí, že povstání v konečném důsledku osvobození Slovenska neurychlilo a zvýšilo počet obětí a škod.
Mezi lidmi převládá hrdost
„Slovenské národní povstání bylo určitě nejvýznamnějším vystoupením Slováků v období druhé světové války. Je potřeba si ho připomínat i pro mladší generaci, která už toho o povstání moc neví,“ říká Karol Otiepka z Brezna.
„SNP bylo povstáním proti fašismu. Učili jsme se to ve škole, ale víc o tom nevím,“ reaguje student Igor z Bratislavy.
Pamětníci povstání často navštěvují Muzeum SNP a jeho okolí.
„Bylo špatné, že komunisté si povstání i oslavy SNP před rokem 1989 přivlastnili. Otec mi říkal, že do povstání šli s nadšením a věřili, že to urychlí konec války,“ dodává Ján Ožvold ze Zvolena.
„Nemám k tomuto svátku žádný vztah. O povstání nic nevím,“ reaguje Oliver z Bratislavy. „Cílem povstání bylo obnovení Československa. Jsem zastáncem samostatného Slovenska, a proto s tímto cílem povstání nesouhlasím. Povstání považuji za čin namířený proti slovenské státnosti,“ říká jeho kamarád František.
„Kdyby nebylo povstání, Slovensko by bylo na straně poražených států. Bojovalo se o budoucnost Slováků,“ namítá Ivan.