Článek
Postavit kontejnerovou školu bylo nutností, protože do staré budovy se už další třídy nevešly a dětí je stále víc. Ředitel je však skeptický. „To je řešení tak na rok,“ ukazuje krásné čisté třídy pro nejnižší ročníky. Že má patrně pravdu, dokazují nejen jeho 31leté zkušenosti z tamní školy, ale také graf, který ukazuje nárůst počtu školáků v této obci. V roce 1973 měla škola 227 žáků a plně vyhovovala tehdejším potřebám.
Po roce 1989 však začal počet žáků prudce stoupat, až dosáhl dnešního stavu 1022 dětí. Narůstající počet dětí řešilo vedení školy zavedením dopolední a odpolední směny, ale v současné situaci už ani toto opatření nestačí.
5700 obyvatel
V obci je jedna speciální škola a dvě základní školy. Škola, kde řediteluje Jozef Bugna, je čistě romská. „Ve speciální a druhé základní škole je poměr 1:4 ve prospěch romských dětí,“ dodal ředitel. Obec má téměř 5700 obyvatel, z toho je 4500 Romů.
Ředitel Bugna odhaduje, že do jeho školy bude v příštím školním roce chodit 1120 dětí. „Z toho vidíte, že kontejnerová škola řeší situaci jen velmi krátkodobě. Vždyť nárůst o sto dětí, to je zase o čtyři třídy navíc. Momentálně máme 41 tříd. V příštím roce bychom potřebovali 45 tříd,“ dodal ředitel.
Kontejnerová škola v Javornici
Na otázku, jak se dá situace na tamní škole zvládnout, ředitel lakonicky odpovídá: „Jsem tady 31 let a zatím nemám tiky v oku.“ Přiznává, že problémy jsou s dětmi i rodiči, ale to platí na každou školu bez rozdílu. „Tady jsou však specifické problémy. Když se na žáka jen křivě podívám, hned jsem rasista,“ dodává.
Ředitel si pochvaluje pomoc romských asistentů. „Jsou to naši bývalí žáci. Fungují u nejnižších ročníků a pomáhají v kroužcích,“ říká ředitel.
Učitelé zdejší školy dojíždějí většinou ze 17 kilometrů vzdáleného Prešova. „Jsem na této škole od roku 2008. Děti už nechodí do školy natolik zanedbané, jako v minulosti. Před několika lety se stávalo, že nám děti chodily špinavé nebo polonahé. Je cítit, že dnešní děti přivedla na svět mladší generace Romů a oni už mají jiné návyky než jejich rodiče.
Děti čekají na odpolední vyučování.
Učitelky si však dobře uvědomují, že děti z místní osady bydlí ve strašných podmínkách. Cení si, že docházka dětí do školy je dobrá. „Mě se ve škole líbí,“ říká Martin, který chodí do 2.E a ostatní spolužáci přikyvují.