Školy na Slovensku nezvládají vzdělávat romské i neromské děti společně, míní expert

Šedesát pět procent školou povinných romských dětí je na Slovensku vzděláváno segregovaně. Proč?

Samotná diskriminace má různé podoby. Jedná se třeba o neoprávněné zařazování romských dětí do speciálního vzdělávání, kdy procento dětí, které jsou do něj posílané, je stále poměrně vysoké. Některé školy také zřizují pro romské děti speciální třídy a existují zde i běžné segregované třídy a čistě romské školy. U segregace na základních školách v běžných třídách jde v principu o rozhodnutí školy, která nedokáže zabezpečit integraci romských dětí a dětí z majority, a proto přistoupí k jejich oddělení.

Často je příčinou nedostatečná schopnost vzdělávat různorodý kolektiv. Je to jeden z problémů, na nějž poukazujeme. Potřebujeme školy podporovat směrem k tomu, aby uměly vzdělávat děti z různého sociálního a kulturního prostředí a naplňovat jejich individuální vzdělávací potřeby, což je samo o sobě složité. Z tohoto pohledu státní instituce na Slovensku školy nepodporují dostatečně.

Další příčinou segregace je určitě sociální vyloučení mnohých romských komunit. Ze škol, které fungují v jejich blízkosti, se pak postupně stávají segregované, protože rodiče z majority přihlašují své děti tam, kam nechodí ty romské.

Určitě jsou příčinou i předsudky, kterým romská menšina na Slovensku čelí ze strany majority. Všeobecně existuje ve společnosti obava, že společné vzdělávání může dělat problémy. Rodiče se obávají konfliktů i toho, že kvalita výuky nebude dostatečná.

Existuje nějaká strategie, která by odchodu žáků z majority uměla zamezit?

Musíme si položit otázku, proč neromští rodiče hlásí svoje děti do škol, které ve větší míře nenavštěvují romské děti. Může to být právě obava o kvalitu vzdělávání. A často je to obava odůvodněná, jelikož školy nemají obecně dostatečné schopnosti, zdroje ani metodickou podporu ze strany státu k tomu, aby zvládaly děti z různorodého sociálního prostředí vzdělávat inkluzivně.

Je potřeba s neromskými rodiči komunikovat a nějakým způsobem garantovat, že jejich děti nebudou v inkluzivních školách a třídách strádat a bude naplněn jejich vzdělávací potenciál. Je také třeba zdůrazňovat, že jediným řešením je, aby spolu byly tyto děti odmalička. Sociální dovednosti, které díky tomu mohou získat, budou přínosné pro ně i pro celou společnost. Myslím si, že společné vzdělávání je důležité i pro sociální soudržnost.

Evropská komise letos Slovensko zažalovala k soudnímu dvoru Evropské unie kvůli tomu, že dostatečně nebrání segregaci romských dětí. Podle ní jsou změny a reformy, které země dosud zavedla, neúčinné. Jak vnímáte roli státu vy?

Státní instituce na Slovensku dlouhodobě neřeší, že na školách existuje segregace. Jsme přesvědčení, že stát nepřijímá dostatečná opatření a je pasivní, což potvrzuje také rozhodnutí evropské komise, která vůči Slovensku vede řízení od roku 2015 a teď se rozhodla podat žalobu k soudnímu dvoru Evropské unie. O tom, že problém segregace přetrvává, svědčí i to, že procento romských dětí v segregovaném vzdělání je nejvyšší v celé Evropské unii.

Může se současnou segregační praxí něco udělat novelizovaný školský zákon, který parlament schválil v květnu?

Je to určitý krok dopředu. Slovensko v rámci něj přijalo nově třeba definici segregace. Domníváme se ale, že to samo o sobě změnu nepřinese. Zákon podle nás neřeší to nejdůležitější.

Stát musí na řešení konečně vyčlenit dostatečné finanční zdroje ze státního rozpočtu a efektivně čerpat finance dostupné z fondů EU. Podle nás by bylo vhodné vypracovat komplexní desegregační plány, které by měly vztah k lokalitám, kde je ten problém.

Tento plán by měl problémy identifikovat a navrhnout nějaký komplex potřebných opatření, a to v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu a vyčlenit na jejich realizaci dostatečné zdroje. Spolupracovat by na tom měly státní instituce a také školy a samosprávy.

Opatření by mohla vést k podpoře školní různorodosti, k zabezpečení bezplatné dopravy primárně pro romské děti, tak aby měly možnost navštěvovat i vzdálenější školy. Nemusely by potom zůstávat v jedné – segregované. Úpravy by se měly týkat také vhodného vyznačení školských obvodů, aby se nepodporovala koncentrace romských dětí na jedné škole.

Zároveň je potřeba řešit segregaci romských komunit v oblasti bydlení, protože ta má velmi negativní vliv na segregaci ve vzdělání. Na Slovensku se prakticky nic z toho zatím neděje. Věřím ale, že tlak Evropské komise může mít v tomto směru pozitivní dopad.

Co říkáte na zavedení úvodních ročníků pro děti se speciálními výchovně-vzdělávacími potřebami?

Toto opatření je diskutabilní. Na Slovensku už dříve fungovaly tak zvané nulté ročníky. Měly sloužit k tomu, aby možnost připravit se dostaly i děti z marginalizovaného prostředí, které nenavštěvovaly školku a neměly dostatečné předpoklady k tomu, nastoupit do první třídy.

Když ale tyto děti, zpravidla romské, nastoupily do nultého ročníku, tak s ostatními potom často pokračovaly i do první třídy. Takže segregace tím pádem začínala už tady v nultém ročníku a stejné riziko je teď spojené s úvodními třídami.

Myslíme si, že by se mělo směřovat k tomu, aby měly romské děti přístup k nesegregované předškolní výchově už od nejmladšího věku. To opatření je určitá obměna nultých ročníků a není to něco, co bychom podporovali.

Odvolací soud tento rok v únoru potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Prešově, který konstatoval, že diskriminace romských žáků je systémovým problémem. Táhlý spor děti vyhrály také díky vaší bezplatné právní pomoci. Mohl byste popsat, o co v případu šlo?

Případ se týkal tří romských dětí z obce Hermanovce na východním Slovensku, které byly kvůli nedostatečné diagnostice ze strany pedagogicko-psychologického centra nezákonně vzdělávány ve speciálních třídách. Děti ale absolvovaly na žádost rodičů vyšetření jinde a nezávislá psycholožka postižení nepotvrdila.

Žaloba, kterou s naší podporou rodiče podali už v roce 2016, směřovala nejen vůči prešovskému centru, ale i proti státu a škole, která vzdělávání dětí zabezpečovala. Děti se totiž učily odděleně ve speciálních třídách mimo hlavní budovu. Takže jsme řešili i segregaci prostorovou. Asi devadesát procent romských dětí, které školu navštěvovaly, navíc chodilo do speciálních tříd pro mentálně postižené a podle nás za to nesl odpovědnost i stát.

Okresní soud v Prešově v roce 2021 potvrdil diskriminaci ze strany psychologického centra a školy, ale zamítl žalobu rodičů vůči státu. Letos odvolací soud v Prešově rozsudek potvrdil a zároveň vyhověl i odvolání, které se týkalo státu. Uznal jeho odpovědnost za daný stav, což je neméně důležité.

Jde o historicky první právoplatné rozhodnutí, které potvrdilo diskriminaci romských dětí ve speciálním vzdělávání na Slovensku. Odvolací soud poukázal na to, že problém má systémovou rovinu a týká se mnoha romských dětí.

Změnil se od začátku soudního sporu přístup školy k romským dětem?

Nemám nejaktuálnější informace. Z těch, které máme, se zdá, že škola do jisté míry stav reflektovala, i když mnohé romské děti stále vzdělává odděleně. Škola musí v plné míře zajistit dětem takovou diagnostiku, která nebude diskriminační a měla by se zasadit i o inkluzivní vzdělávání bez segregace, za kterou nese velký díl odpovědnosti. Podle nás ale nedokáže řešit celý a takto komplexní problém sama.

Nepůjde to bez masivní podpory státu, jehož intervence je tu úplně klíčová. Bez výrazné podpory školy a identifikace problémů a návrhu řešení, řekněme formou desegregačního plánu, nemůžeme očekávat nějakou výraznou změnu. Podobných lokalit, co potřebují intervenci, je na Slovensku hodně.