Šestnáct let ráchání se v bahně bez reforem. Britský týdeník rozcupoval Merkelovou

Publikace o 736 stranách se mezi čtenáře dostane uprostřed vánoční nákupní sezóny a dílo je již netrpělivě očekáváno. Co řekne o političce, která 16 let vládla Německu a kterou časopis Forbes 14krát zvolil „nejmocnější ženou světa“, ptá se list Die Welt.

The Economist se už odhodlal k první předpovědi, když předpokládá „spíše defenzivní tón“ memoárů.

Dvě ženy důkladně ovládly politiku svých severoevropských zemí. Kromě pohlaví Angela Merkelová a Margaret Thatcherová bývají házeny do jednoho pytle jako středopravicové stálice s talentem pro politické přežití, všímá si britský časopis.

Vládly zcela odlišně - jedna hrozivě třímala kabelku, druhá trpělivě přemlouvala koaliční partnery - ale tak dlouho, že v době, kdy odstoupily, si ani teenageři nepamatovali, že by v čele země stál někdo jiný. Jejich dědictví však vypadá ještě odlišněji. „Ačkoli Thatcherovou v roce 1990 donutila její vlastní strana k odchodu, protože vyhlídky na volební triumf klesaly, od té doby ovládá první místo v anketě o nejlepší poválečné vůdce Británie. Merkelová se po čtyřech funkčních obdobích rozhodla odejít do důchodu. Přesto každý další měsíc přináší připomínku toho, jak její vláda uvrhla Německo do bahna,“ hodnotí The Economist.

Časopis rovněž vyslovuje ekonomicky prozíravý úsudek: „16 let bahnění bez reforem udělalo z Německa opět ekonomicky nemocného muže Evropy.“ Mimochodem, Spolková republika se diagnózy „nemocný muž Evropy“ dočkala už před 25 lety. Stanovil ji - časopis The Economist.

Co se pokazilo? „Vladimír Putin“, zní jedna z výstižných odpovědí. Rozhodnutí ruského prezidenta zahájit v roce 2022 invazi na Ukrajinu ukázalo trestuhodnou nepřipravenost Německa. Merkelová si podle týdeníku Putina pěstovala, pravidelně s ním hovořila (pomohlo jí, že spolu mluvili svými jazyky). Ve svých pamětech nepochybně zopakuje, že mu nikdy doopravdy nevěřila, a pak světu připomene, jak vedla hnutí za uvalení sankcí na Rusko po jeho invazi na Ukrajinu v roce 2014.

„Proč dovolila, aby ruský plyn tvořil stále větší část německé spotřeby - dokonce povolila výstavbu nového plynovodu z Ruska po roce 2014? Kromě toho, že to bylo pro planetu pochybné, Merkelová po havárii ve Fukušimě v roce 2011 neurvale vyzvala k vypnutí zbývajících německých jaderných elektráren, což zemi učinilo ještě závislejší na Rusku,“ podotýká týdeník.

Proč ale zpochybňovat německé způsoby, když se zdálo, že to tam běží jako dobře namazaný stroj? Čína nasávala jeho export a byla ráda, že čelí jen málo otázkám ohledně lidských práv, zatímco Německo si nedělalo starosti s tím, že by se zaháčkovalo na další autokratický režim.

Velká část knihy se nepochybně bude zabývat jejím působením na summitech EU - v praxi všechno, jen ne jejich řízením. Proseděla jich více než sto a v bruselských zasedacích místnostech bez oken strávila tolik hodin, kolik průměrný Němec odpracuje za celý rok. A kvůli čemu? Právě tady si kruté, ale zasloužené nové sloveso merkeln (odkládat velká rozhodnutí na co nejdelší dobu) skutečně přišlo na své.

V přeneseném slova smyslu toto odkládání a vyčkávání hodilo Evropské unii pod nohy tři nástrahy. EU se stala křehčí v důsledku demokratického úpadku některých svých členů, zejména Maďarska. Exkancléřka na tom nese značnou vinu, kvůli lenivé pohodlnosti (Maďarsko je napojeno na německé průmyslové dodavatelské řetězce) chránila začínajícího autokrata Viktora Orbána před kritikou.

Druhý svízel představuje skutečnost, že Evropa jako celek přešlapuje na místě. Nedávná zpráva Maria Draghiho, někdejšího italského premiéra, poukazovala na to, jak moc kontinent zaostal za Amerikou.

„A konečně její laskavost vůči migrantům, kdy v roce 2015 pozvala do Německa přes milion Syřanů a dalších lidí, byla sice chvályhodná, avšak podnítila politický odpor, který pomohl podpořit vzestup tvrdé pravice ve Spolkové republice i jinde,“ uzavírá časopis.