Článek
Francouzští policejní vyjednavači se už několik hodin snaží komunikovat se dvěma údajnými pachateli středečního brutálního útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo, kteří se spolu s rukojmími zabarikádovali v tiskárně poblíž Paříže. Jak to vyjednávání podle vás probíhá?
Jsou obecné postupy, které se v takových případech používají, ale nakonec každá ta situace je jiná a těžko hodnotit, co se tam právě děje na tom místě. To v tuto chvíli opravdu nikdo neví. Nevíme ani to, jestli vůbec ta komunikace nějakým způsobem probíhá.
Podle dostupných informací navázali vyjednavači s pachateli telefonický kontakt. Co je v takových případech prioritou?
Na prvním místě je vždy potřeba co nejvíce uklidnit situaci na všech stranách. Právě to je zárukou pro větší bezpečí pro všechny zúčastněné. Policejní složky potřebují klid na přípravu jak samotného vyjednávání, tak případného zásahu.
Jak se dá na takové pachatele působit?
Je to nesmírně složitá situace, protože ti pachatelé v tomto případě mají za sebou několikanásobnou vraždu. Vyjednávat s člověkem, který v podstatě nemá co ztratit, je velmi těžké.
Oni samozřejmě vědí, že jejich šance na jakýkoliv další život na svobodě je mizivá. Každopádně primární je samozřejmě záchrana rukojmích, stejně jako snaha přesvědčit pachatele, aby zůstali naživu.
O jejich svědectví stojí jistě všechny bezpečnostní složky, aby mohly např. zjistit, kdo všechno se na přípravách té akce podílel, nebo jaké jsou další plány do budoucna.
Co bývá hlavním argumentem?
Záleží na konkrétní situaci a na tom, jak ten dialog probíhá. Důležité je samozřejmě to, jestli oni chtějí zemřít hrdinskou smrtí, spáchat sebevraždu, nebo jestli třeba jen vyčkávají a natahují čas.
Každopádně se musí působit na ten nejzákladnější lidský pud, který všichni máme, tedy pud sebezáchovy. Ale je to těžké.
Může jim vyjednavač vůbec něco slibovat? Kdo vlastně rozhoduje o tom, jak má ten dialog vypadat?
Vyjednavač volnou ruku určitě nemá. O všem, co se tam děje, rozhoduje velitel akce, který na místě všechno řídí.
Vyjednavač je pouze prostředníkem mezi ním a pachatelem. Ten rozsah jeho možností je tedy velmi omezený a v této konkrétní situaci ti lidé uvnitř zcela jistě nejsou tak naivní, že by očekávali nabídku vyjednavače na určitou beztrestnost nebo volný odchod. Oni velmi dobře vědí, co se stalo, a tedy vědí i to, že něco takového není možné.
Jak se ale tedy dají přesvědčit únosci, kteří zabili už dvanáct lidí, aby další nechali naživu a sami se vzdali?
Je to skutečně velmi obtížné, ale každopádně ten pud sebezáchovy je v nás velmi silný. Nezbývá jim tedy, než apelovat na to nejpodstatnější, tedy na tu lidskou touhu zůstat naživu.
Ale vůbec francouzským vyjednavačům nezávidím, mají to nesmírně těžké a jsou jistě pod ohromným tlakem. Dosáhnout toho úspěchu, tedy že se pachatelé vzdají a propustí rukojmí, bude velmi obtížné.
Chápu to správně, že jediná možnost je tedy nabídka určitého výměnného obchodu, tedy že když nechají žít rukojmí, zůstanou naživu sami?
Ano, tak to je. Obecně jde o to, aby si ti pachatelé mohli tzv. zachovat tvář. To je odborný termín ve vyjednávání, kdy jde o to, aby ten pachatel měl pocit, že neodchází jako poražený, ale ani jako vítěz. Aby zkrátka ta partie skončila jakoby nerozhodně a aby pochopili, že vzdání se by nebyla jejich prohra, ale naopak velmi důstojný odchod ze scény.