Článek
I když se jeho autobiografie s názvem Rozhodnutí - můj život v politice objeví na knižních pultech teprve v sobotu, ve skladech je již připraveno na 160 tisíc výtisků díla, z jehož obálky čtenáře magnetizuje ostře řezaná tvář exkancléře, který díky své náklonnosti vůči novinářům dostal kdysi onen přídomek mediální.
Schröder nicméně prodej knihy, za niž od nakladatelství Hoffmann und Campe vyinkasoval milión eur, nenechal náhodě a rozjel její propagaci na plné obrátky. Magazínu Der Spiegel poskytl první velký bilanční rozhovor po svém odstoupení z politiky, nejčtenější list Bild zase dostal exkluzivní práva na přetiskování ukázek z autobiografie. Televize ARD pak připravila exkancléřův profil, v němž vystupuje jako vtipný glosátor politického dění.
"Mick Jagger mezi politiky"
"Takový rozruch umí udělat jen Schröder. Je to jeho poslední velký triumf," napsal včera list Die Welt. Podle deníku Süddeutsche Zeitung je masivní prezentace stejná jako u stárnoucích rockových hvězd. "Gerhard Schröder je Mick Jagger politické scény," podotkl deník. Podobně jako v případě poněkud vyčerpaných Rolling Stones nelze ani v případě exkancléřových memoárů rozložených do úctyhodných 544 stran očekávat, že by přinesly něco zásadně nového.
A tak se v memoárech, které se budou prodávat za 25 eur, kupříkladu dočteme, jak Schröder často ve svém bytečku v kancléřství nemohl usnout. "Dívám se na magický trojúhelník, který vznikne, když se velká ručička posune na dvanáctku a malá na trojku. Spánek ve Spolkovém kancléřství nepřichází," píše exkancléř ve svých pamětech. Schröder také často hodnotí své protivníky.
"V mnoha našich rozhovorech mezi čtyřma očima zaznívalo, jak moc se tento prezident cítí bohabojný a že jedná v souladu s touto pro něj nejvyšší instancí," píše například o prezidentu Bushovi s tím, že z principu věci pak není možná žádná kritika.
Chvála Putina, kritika Merkelové
Leccos kritického se čtenář také dozví o bavorském premiérovi Stoiberovi ("zdá se mi, že je to opatrnický, možná i bojácný člověk") nebo o kancléřce Merkelové, které prý chybí koncepce a tápe. Pochvalu si v memoárech vysloužil naopak šéf Kremlu Putin. "Málokdy jsme zažili, abychom si má žena a já vybudovali k rodině nějakého státníka tak nekomplikovaný a nenucený vztah, jako tomu bylo u Putinových," pochvaluje si exkancléř.
Kromě nebývale masivní kampaně tak na celé knize zaujme především rychlost, s níž se Schröder knižně přihlásil ze zázemí poklidného života politického důchodce pendlujícího mezi konferencemi a dobře placenými poradenskými posty v Rusku a ve Švýcarsku. Jeho předchůdci si totiž dávali načas -na paměti Willyho Brandta (kancléřem 1969-74) čekalo Německo patnáct let a Helmut Kohl (1982-98) se ozval po šesti letech.
Sám Schröder ovšem vylučuje, že by si připravoval pole pro velkolepý comeback. "Když mě někdo v předvolebním boji osloví a mně se bude pozdávat program i osoba, pak nevylučuji, že pomůžu. Ale na ulicích a na náměstích se budu v budoucnu především procházet," řekl reportérům Spiegelu mediálně zdatný exkancléř.