Scholzových sto dní: z váhavého střelec

Byla neděle 27. února, 11:07 hodin, když se Olaf Scholz, nástupce Angely Merkelové, stal kancléřem Olafem Scholzem. Během tří dnů od začátku války se třiašedesátiletý muž proměnil z málomluvného učedníka ve válečného kancléře. Na mimořádném zasedání se Spolkový sněm stal svědkem nejen Scholzova vládního prohlášení, ale i přerodu muže, který se pozdě, ale přece jen rozhodl, že chce vést.

Během půlhodiny odříkal seznam věcí budoucích, který mnoha politikům i veřejnosti zamotal hlavu. Německo zvýší výdaje na obranu na cílovou hodnotu NATO ve výši dvou procent HDP (z 1,5 procenta v roce 2021). Zřídí fond sto miliard eur (2,4 bilionu korun) pro bundeswehr. Bude spolupracovat s Francií na výrobě bojových letadel, vybaví bundeswehr ozbrojenými drony a nahradí stárnoucí letouny Tornado, které se používají k přepravě amerických jaderných zbraní umístěných v Německu.

Scholz rozhodl v úzkém kruhu o věcech, které žádný kancléř před ním nemusel řešit v prvních sto dnech ve funkci. Před svým projevem ani neinformoval parlamentní frakci své sociální demokracie (SPD) pravděpodobně z obavy, že by se vše, jak doslova uvedla televize ARD, „okamžitě rozkecalo“. Není divu, že Rolf Mützenich, šéf parlamentní skupiny SPD, strnul v sále se zkamenělým výrazem.

„Málokdo očekával, že kancléř známý opatrností zareaguje tak rozhodně – a že se bude radit tak úzce,“ podotkl britský týdeník The Economist. Onu neděli však promluvil kancléř, který oslovil sál a lidi – větou po větě.

Ministryně obrany Christine Lambrechtová zapomněla, že členové kabinetu nesmějí podle nepsaného pravidla ve vládní lavici tleskat. Zatleskala, stejně jako téměř celý sál, který tváří v tvář nepředstavitelné tragédii na Ukrajině vypadal, že se mu ulevilo, že kancléř konečně plní předvolební mantru. Zněla: „Kdo si u mě objedná vedení, ten ho dostane.“

I tón vyzníval jinak. V prvním vládním prohlášení loni v prosinci jako doslova novopečený předseda vlády tiše předčítal, ztrácel jasnost a zněl sklíčeně. Nic takového se neopakovalo.

Za ty, pro něž Scholz nadále zůstává příliš chladný, si rýpl list Der Tagesspiegel. „Cit pro okamžik, kdy je třeba spontánně projevit i trochu empatie, mu není dán,“ napsal s tím, že symbolickou se stala scéna, kdy v černé roušce po projevu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ve Spolkovém sněmu mlčel, místo aby promluvil.

Britský list The Daily Telegraph šel ještě dál. „Scholz měl štěstí, že se mohl schovat za roušku. Zelenskyj pronesl jeden z nejsilnějších projevů, jaký kdy ve 128leté historii budovy zazněl – kancléř však v odpovědi neměl co říct. Později na Twitteru napsal, že udělá vše pro to, aby dostala šanci diplomacie – což je kód pro porcování Ukrajiny, aby si Putina udobřil.“

Scholz by se možná měl i podle německých médií v době velkých obav i doma pokusit o více symbolických gest. „Například k uprchlíkům, kteří přijíždějí z rozbombardované země na hlavní nádraží, je to z jeho kanceláře jen několik set metrů,“ doporučoval v sobotu Tagesspiegel.