Scholz i Merz válčí se svým starým já

Není žádným tajemstvím, že Scholz se upíná k osvědčenému a vyzkoušenému. Prozradí to na něho mimo jiné černá aktovka, kterou nosí víc než třicet let. Ačkoli do očí bije, jak je odřená a ošoupaná, o pořízení nové neuvažuje. „Líbí se mi patina na kůži,“ vysvětlil týdeníku Focus.

Dalo by se to posuzovat jako módní výstřelek. Nebo jako pověrčivost, melancholie či lakomství. Lpění na vysloužilé tašce však zapadá naprosto přesně do strategie, jež ho vynesla do kancléřského křesla – kontinuity. V předvolební kampani vystupoval jako přirozený dědic odkazu odcházející kancléřky Angely Merkelové (67), jako střízlivý, věcný politik, který naváže na to dobré, vyřeší potíže, aniž rozštěpí Německo.

Bude Scholz řídit Spolkovou republiku jako Merkelová 2.0? Němci loni v září hlasovali podivně ambivalentně. Na jedné straně kancléř zastánce stylu vládnutí, který se mnozí Němci naučili oceňovat za vlády Merkelové: zdrženlivého, pokud možno mimo zář reflektorů.

Na straně druhé hlasy u uren vynesly do kabinetu, poprvé v dějinách země tříčlenného, liberály z FDP a Zelené, kteří chtějí zemi zásadně změnit. Jejich siláci Christian Lindner (43) a Robert Habeck (52) jsou nejen výmluvnější než Scholz, ale také vyhledávají publicitu. To sice vytváří prostor pro útoky, ale zároveň jim to dává pravomoc vykládat sporné otázky. Taktika, že když neděláte moc hluku, neděláte moc chyb, Scholzovi dlouho vycházela

V cestě stojí „maličkost“: číhající nesnadné výzvy a konflikty, které se rýsují na obzoru a které nelze zmáknout potichu a v ústraní. Scholz, jenž se sice v mnoha oblastech hlásí ke kontinuitě, ale o sobě rád říká: „Když si u mě objednáte vedení, dostanete ho.“

„Po době hájení se stává obětí vlastních slibů a Němci chtějí vědět, jak to bude s očkovací povinností tak horečně vyhlášenou během čtvrté vlny,“ všimla si televize SAT 1.

V pandemii už dva z cílů nesplnil. Ani do 7. ledna se nedosáhlo hranice 80 procent prvního očkování, naprázdno vyznívá příslib, že nejpozději od začátku března se zavede povinné plošné očkování. Pravděpodobnější je, že přijde až v květnu nebo červnu. Pokud vůbec.

Svou poslaneckou kancelář zná Merz důvěrně. Je to táž, do níž se nastěhoval už v roce 2002 a které ukázal záda o sedm let později, roztrpčen z toho, jak ho Merkelová v mocenském boji o ovládnutí CDU převálcovala. A je to místo jeho ponížení a teď i nového začátku. „Poněkud bláznivé,“ kroutí nevěřícně hlavou.

Po prohraném střetu odešel z politiky do světa byznysu. Jako poradce, lobbista, konzultant si přišel na slušné peníze. V roce 2018 vyčíslil roční příjem na milion eur (24,26 mil. korun), pořídil si soukromý tryskáč. Usadil se v rezidenci u bavorského jezera Tegernsee. Stal se členem místního výběrového golfového klubu a štamgas­tem v restauraci Fischereri. Nikde jinde v Německu se prý nevypije tolik šampaňského na čtvereční metr jako tady. Otázku týdeníku Der Stern, zda mu bohatství přineslo uspokojení, ponechal bez odpovědi.

Vrátit se toužil tak náruživě, že jakmile Merkelová, jeho osudová protihráčka a popravčí, na podzim 2018 oznámila, že nebude obhajovat post šéfky CDU, riskl to. Na sjezdu těsně neuspěl, když doplatil na image povýšeneckého zbohatlíka, sebestředného vševěda, který si občas při rozdávání ran na všechny strany nevidí do úst. Totéž se opakovalo loni. Zadařilo se až na sklonku loňského roku, kdy se za něho postavilo 62,1 procenta hlasujících, což dnes formálně stvrdí online delegáti sněmu.

Také Merz se pere s dřívějším já, avšak zcela opačně než Scholz. Z průrazného ranaře a machra, který s oblibou škrtal daně a dráždil ty politicky korektní, se mění na smířlivého, uvážlivého spasitele CDU. Najednou si dokáže představit adopce dětí homosexuálními páry, stejně jako stranické kvóty pro ženy, slibuje, že se bude ucházet o přízeň mladých voličů a že bude usilovat o sociální spravedlnost.