Článek
Nicolas Sarkozy je předsedou vládního Svazu pro lidové hnutí (UMP), ten ho v neděli potvrdil jako kandidáta strany na prezidenta. Sarkozy je veřejnosti znám především tím, jak tvrdě postupoval při nepokojích v roce 2005. Na rozvášněnou mládež, která zapalovala auta, poslal těžkooděnce. Sarkozy není příznivcem imigrantů a chce omezit sociální stát.
K tradičním hodnotám, jako je práce, rodina a zásluhy, přidává ekonomický liberalismus. Očekává se, že právě on bude rovnocenným soupeřem prezidentské kandidátce socialistů Ségolene Royalové. Zprava mu bude konkurovat vůdce krajní pravice Jean-Marie Le Pen. Francouzi "Sarkyho" často přirovnávají k Napoleonovi, a to nejen kvůli menší postavě, ale i pro jeho cílevědomost a dravost.
Neskrývané ambice Sarkozyho se nejednou staly terčem humoru. Naposledy ho třeba zasáhla "google bomba" - na ministrův oficiální životopis směřovaly odkazy z vyhledávače Google po zadání hesla "Iznogoud". Tento hrdina ve stejnojmenném kultovním komiksu jako Velký vezír v Bagdádu usiluje o trůn svého šéfa kalífa a řídí se mottem "chci být kalífem místo kalífa".
Sarkozy Francouzům v předvolební kampani nabízí rozchod ("rupture") s praxí minulých let a reformu francouzského sociálního modelu směrem k jeho větší liberalizaci. Francie se podle něj musí rozejít s politickými, vládními a částečně i hospodářskými praktikami páté republiky. Navrhuje zeštíhlení státní správy, větší pravomoci obou komor parlamentu, reformu školství, reformu statutu státního zaměstnance, přísnější imigrační politiku, pružnost pracovního trhu, snížení daňové zátěže či další privatizace státních podniků.
Chce blíže k USA
V zahraniční politice prosazuje opětovné sblížení s USA a těsnější ekonomické i politické propojení s Německem. Sarkozyho pozici pro prezidentské volby posílila i ministryně obrany Michele Alliotová-Marieová, která oznámila, že nebude kandidovat a podpoří Sarkozyho. Teoreticky by se mohl se Sarkozym utkat také současný prezident Jacques Chirac, ale ten své úmysly zatím tají.
Naopak ostré výroky z pozice ministra vnitra předloni přilily oleje do ohně v dramatické vlně pouličního násilí ve Francii. Už na začátku nepokojů Sarkozy, sám syn přistěhovalce, poslal na výtržníky těžkooděnce, aby "s tou verbeží zatočili". Prohlásil, že je třeba proti nim uplatnit "nulovou toleranci". Nakonec ale jeho preference ještě stouply.
Recept "nulové tolerance" Sarkozymu už jednou vyšel. V křesle ministra vnitra od května 2002 do dubna 2004 byl úspěšný v boji s drobnou kriminalitou, což mu získalo sympatie veřejnosti. V roce 2004 se mu také dařilo jako ministrovi hospodářství a financí. O deset miliard eur snížil deficit státního rozpočtu. V květnu 2004 se Sarkozy po demisi premiéra Jeana-Pierra Raffarina vyhnul možnosti stát se premiérem, aby nepoškodil své prezidentské ambice.
Prezident Jacques Chirac křeslo nakonec svěřil Dominiquovi de Villepinovi a Sarkozyho jmenoval ministrem vnitra. Půl roku předtím, v listopadu 2004, Sarkozy triumfálně zvítězil ve volbách předsedy UMP.
Nemá rád přistěhovalce, i když má maďarské kořeny
Syn Maďara a Francouzky jménem Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bosca se narodil 28. ledna 1955 v Paříži. V roce 1982 absolvoval práva, vystudoval i politologii. Pracoval jako advokát. V roce 1973 vstoupil do Sdružení pro republiku (RPR).
V osmadvaceti se stal nejmladším francouzským starostou pařížského předměstí Neuilly. Ve vládě Edouarda Balladura byl zároveň ministrem rozpočtu a mluvčím vlády (1993 až 1995). V polovině 90. let byl zvolen poslancem Národního shromáždění, v roce 1999 působil chvíli také jako člen Evropského parlamentu. Sarkozy je podruhé ženatý a má tři syny. Druhá manželka Cécilia ho po Sarkozyho aféře s novinářkou opustila, ale loni v lednu se k němu opět vrátila. V listopadu 2004 navštívil ČR.