Článek
Kauza se odvíjí od případu údajného tajného financování Sarkozyho prezidentské kampaně v roce 2007 nejbohatší Francouzkou a dědičkou firmy L'Oréal Liliane Bettencourtovou. Záležitost poprvé pronikla na veřejnost počátkem léta.
V pondělí Le Monde, jehož vlastnickou restrukturalizaci se měl Sarkozy nedávno pokoušet ovlivnit, na titulní straně zveřejnil článek s titulkem Žaluji, v němž nařkl prezidenta z protiprávního nasazení tajných služeb na zdroj jeho exkluzivních informací o kauze L'Oréal z července a jeho odklizení na Francouzskou Guayanu.
List podal trestní oznámení na neznámou osobu z prezidentské kanceláře a média začala hovořit o nové aféře Watergate (podle skandálu s odposlechy z roku 1972, který stál prezidentský úřad v USA Richarda Nixona). Vznikla i přízviska Sarkogate, Le Mondegate či L'Oréalgate.
Nejbohatší žena Francie Liliane Bettencourtová
Prezident a jeho administrativa čelí podezření z porušení téměř 130 let starého zákona o ochraně novinářských údajů a zdrojů, jehož platnost zákonodárci potvrdili letos v lednu. Le Monde ho rovněž viní ze zneužití tajných služeb pro politické účely, když je měl instruovat, aby zdroj pro vládu škodlivých informací vypátraly. Deník tvrdí, že má dostatek důkazů.
Stopa vede k prezidentovi
Oním zdrojem byl David Sénat, přední poradce ministryně spravedlnosti Michèle Alliot-Marie a spoluautor knihy kritizující Sarkozyho roli v aféře očerňování, tzv. Clearstream, který byl mezitím přeložen na Francouzskou Guayanu.
Francouzská ministryně spravedlnosti Michèle Alliot-Marie s poradcem Davidem Sénatem.
Elysejský palác tvrzení Le Mondu rázně odmítl a vysvětlil po svém. Během úterka se ale tato tvrzení prokázala být nepravdivými. Nejprve šéf kontrarozvědky Bernard Squarcini přiznal, že vyšetřování se opravdu uskutečnilo a agenti při něm odhalili Sénata poté, co od operátorů získali výpisy telefonátů všech osob v administrativě, které se ocitly v podezření. Squarcini doplnil, že jednal na příkaz policejního ředitele Frédérika Péchenarda.
Oba muži, kteří jsou dlouhodobými spojenci Sarkozyho, uvedli, že jednali v zájmu národní bezpečnosti. Nikoliv proto, aby chránili prezidenta před podezřeními, ale protože existovalo riziko, že by zdroj v budoucnu mohl vyzradit další, ještě citlivější údaje.
Policejní ředitel Péchenard ale navíc následně potvrdil, že jednal se souhlasem „pověřené osoby“, která má v administrativě na starosti odposlechy a další aktivity tajných služeb. Příslušná národní bezpečnostní rada CNCIS ale pro Le Monde uvedla, že žádný takový příkaz vydán nebyl a ani nemohl být vydán, neboť ten je možný jen v případě terorismu nebo bezpečnostní hrozby.
