Ruští vojáci rabují a zabíjejí zajatce, ukazují odposlechy komunikace

Jeden voják vypráví, jak postříleli zajaté Ukrajince. „Vyšli přímo proti nám, zadrželi jsme je, svlékli jsme je donaha a prohlédli si oblečení. Pak jsme řešili, zda je pustíme, nebo ne,“ je slyšet na nahrávce, jejíž pravost není možné ověřit, ale působí autenticky.

„Kdybychom je pustili, mohli by říci, kde je naše pozice, a dělostřelectvo by nás všechny mohlo zabít,“ pokračuje. Dále říká, co nakonec udělali: „Tak jsme se je rozhodli zastřelit v lese.“

Příběh působí naprosto neuvěřitelně, ale jako běžný postup i v ukrajinské armádě to v roce 2015 Novinkám popsal psycholog Roman Liščuk: „Jestliže se průzkumná rota slituje a nechá projít místní babičku, která jde do lesa na houby, a ona odtamtud někomu zavolá, tak zemře celá jednotka. Je to učebnicový příklad: co udělat s babičkou? Zabít. Není jiná možnost. Naši přišli do nevelkých městeček. Dědečky a babičky v šátcích pouštěli. Oni poodešli o pár metrů, poslali esemesku a hned zmizeli. No a vzápětí na vojáky spustí palbu z gradů. A nás přitom učili ctít starší lidi.“ (z rozhovoru pro Radiodokument Českého rozhlasu (U)Krajina války - pozn. red.)

Právě takové situace jsou nejhorší a nejvíce se podepisují na psychice vojáků na obou stranách.

Zbytek odposlechů se věnuje rabování a tomu, co všechno se podařilo vojákům ukořistit. Jeden na dotaz ženy odpovídá: „Jel jsem rabovat. Právě jsem vyraboval obchod.“ Další dodává: „Malinko jsme rabovali.“ Žena se ujišťuje, že to bylo jen malinko.

Jeden ovšem raboval víc, ženě říká, že domů přiveze televizi s úhlopříčkou sedmdesát palců. Žena na to reaguje slovy: „Tak velká?“ Ujišťuje se, zda je dovoleno si ji vzít. Když muž řekne, že ano, žena se ptá, proč mu to povolili: „Protože oni si brali pro sebe.“ Následuje výčet, co všechno získal: „Mám soustruh, jaký jsem si vždy přál, dva reproduktory, jako má Nikitin, každý stojí tisíce, svářečku, rozbrušovačku a nářadí na auto, jaké jsem vždycky chtěl.“ Když se žena diví, jak to sám zvládl, říká, že byl včera rabovat s dalšími lidmi.

Další své ženě vypráví, že rabovali ve vesnici, kde bydlí poslanci parlamentu. „Teď máš dva norkové kožichy a Dáša kabát z polární lišky.“

Ženy jsou většinou zaskočené, jedna ale partnera vyzývá, „aby dal nepříteli co proto“. Když jí voják řekl, že „včera rozstřílel auto“, tak se ujišťuje: „Ty?“ Jakmile muž přitaká, následuje výlev vzteku „střílej ty zaje...né narkomany, nacisty. J... je.“

Jeden je také zaskočen sankcemi na Rusko: „A coca-cola nebude?“ Když mu žena říká, že ne, zakleje.