Článek
(od našeho zvláštního zpravodaje ze Sarajeva)
Bosna a Hercegovina je jednou z kandidátských zemí, která by ráda v následujících letech vstoupila do Evropské unie. V jaké fázi je její možné členství a na čem musí Bosna a Hercegovina zapracovat?
Bosna a Hercegovina chce vstoupit do Evropské unie už několik let a jak členské země, tak instituce EU jí v tomhle smyslu vycházejí vstříc. Vynakládají obrovské prostředky na to, aby Bosna a Hercegovina dokázala splnit reformy, které pro své členství potřebuje a bude potřebovat. Teď jsme v přelomové fázi, protože Bosna a Hercegovina dostala podmínečné otevření přístupových rozhovorů. Podmínečné, protože musí ještě splnit podmínky, které jí instituce EU navrhly a členské státy schválily, aby mohly být rozhovory doopravdy zahájeny.
Vztah mezi Evropskou unií a Bosnou a Hercegovinou dosud byl převážně politický, s malou částí právního základu. Nyní by se měl změnit ve vztah převážně právní, tedy postupné přijímání acquis (soubor společných práv a povinností, které tvoří soubor práva EU a jsou začleněny do právních systémů členských států EU, pozn. red.) s malou částí politiky, a Bosna a Hercegovina se bude muset dostat z jedné fáze do druhé. Říká se tomu sice vyjednávání o členství, ale v podstatě to znamená, že země, která chce vstoupit, musí přijmout acquis Evropské unie, tedy celý právní systém Evropské unie, kterého je k dnešnímu dni na dvě stě tisíc stran textu. Bosna a Hercegovina je zatím na úplném začátku téhle cesty a všichni doufáme, že po místních volbách, které tady teď v říjnu proběhly, do dejme tomu prosince, kdy bude zasedat příslušná rada v Bruselu, by země mohla splnit zbytek podmínek pro otevření rozhovorů a že by konečně mohla začít v roce 2025 vyjednávat.
Skutečnost je nicméně taková, že srbský mediální prostor velmi ovlivňuje velkou část Bosny a Hercegoviny
Zadrželi byste Putina? Srbský ministr na tiskové konferenci s Lipavským odmítl odpovídat na otázky
Jaká je podpora vstupu mezi lidmi? Například v sousedním Srbsku od roku 2003 stabilně klesá a dnes je kolem čtyřiceti procent.
Podpora mezi lidmi v Bosně a Hercegovině je pořád ještě přes padesát procent. Samozřejmě že bývala vyšší. Tohle je otázka politik v jednotlivých entitách a toho, jestli se lidé každý den z televize dozvídají, že vstup do Evropské unie je něco, co by si měli přát, anebo jestli se dozvídají něco jiného. Takže podpora klesá kvůli politickým narativům v zemi. To horší a vlastně přirozenější ale je, že lidé po dlouhých letech, kdy jim byl slibovaný evropský projekt a lepší život, už začínají být unavení čekáním a vlastně postupně přestávají nikoli chtít vstoupit do Evropské unie, ale přestávají věřit tomu, že je Evropská unie kdy přijme.
A tohle je téma, na které se budeme muset soustředit, nejenom na naše politická rozhodnutí a nejenom na technické podmínky členství a plnění reforem, ale také na naši komunikační strategii, aby obyvatelé Bosny a Hercegoviny znovu uvěřili tomu, že o ně Evropská unie skutečně stojí. V této zemi totiž působí obrovské množství dezinformátorů, kteří se stávající situace snaží využít a snaží se přesvědčit Bosňany například o tom, že o ně nestojíme proto, že jsou částečně muslimská země.
To mě přivádí k otázce, do jaké míry veřejné mínění ovlivňuje ruská hybridní válka?
Ruská hybridní válka veřejné mínění myslím ovlivňuje sekundárně, jako všechna témata mezinárodní nebo zahraniční politiky. Větší problém jsou ruské vlivové operace, které v části Bosny a Hercegoviny probíhají a jimiž se Moskva snaží prosadit svoje narativy na úkor našich. A dělají to samozřejmě způsobem stejným jako jinde v Evropě. Nejde jim o to, aby čtenář nebo posluchač uvěřil kremelské propagandě slovo od slova. Jde jim především o to, zpochybnit všechno, co tvrdí Evropská unie, Severoatlantická aliance a euroatlantické společenství jako celek.
Jde tento vliv i ze Srbska, kde funguje mimo jiné ruská státní televize?
Já vlastně nevím, jestli existuje analýza toho, kolik vlivu přichází přímo z Moskvy, kolik je ho autochtonního v části Bosny a Hercegoviny a kolik může přicházet z Bělehradu. Skutečnost je nicméně taková, že srbský mediální prostor velmi ovlivňuje velkou část Bosny a Hercegoviny a že jsou tady srbské televizní a rozhlasové stanice a srbská média obecně velice přítomné.
Co Bosna a Hercegovina dělá pro to, aby tento ruský vliv zvládala?
Nejsem si jistá, jestli vliv cizí mocnosti, který není dobře míněný, se dá kontrolovat. Myslím, že se dá omezovat. Myslím, že státní instituce se ruský vliv velice snaží omezit, stejně jako tady byl omezován radikální islám, když se tady v minulosti objevily jeho elementy. Ale dokud máte média, která jsou sponzorovaná Ruskem, tak se jejich přítomnosti ve veřejném prostoru nezbavíte, pokud je stát nezakáže. A tohle Bosna a Hercegovina na rozdíl třeba od nás neudělala.
Částečně tedy rozhodně směřuje nejen do Evropské unie, ale dokonce do Severoatlantické aliance, a částečně naopak rozhodně následuje svého staršího velkého slovanského bratra.
Myslíte, že to je chyba?
Tady narážíme na problém toho, že jsem česká velvyslankyně v téhle zemi a nekomentuji takto jejich vnitřní politiku, protože mi Vídeňská úmluva nedovoluje se takto vměšovat do záležitostí jejich země. Ale rozhodně jsem spokojená s tím, jak to dělá vláda v Česku, a se všemi omezeními, která naše vláda provedla. No a ta Bosna a Hercegovina neprovádí.
Jakým směrem se teď Bosna a Hercegovina vydává? Je to spíše prozápadní, proevropské směřování, nebo je to více na východ k Rusku?
Bosna a Hercegovina má velice složitou ústavu vycházející z daytonsko-pařížské dohody, jež obsahuje rozdělení moci, které není k vidění jinde v Evropě ani na světě. Na tomhle základě trojčlenné předsednictvo země, které je kolektivním orgánem – obdoba našeho prezidenta – rozhoduje o záležitostech klíčových pro tento stát.
Jednou z těchto záležitostí je zahraniční politika. Vzhledem k tomu, že tři členové předsednictva se mezi sebou zpravidla neshodnou na klíčových otázkách zahraniční politiky země, tak Bosna a Hercegovina prakticky nikdy nemá jednotnou zahraniční politiku.
Částečně tedy rozhodně směřuje nejen do Evropské unie, ale dokonce do Severoatlantické aliance, a částečně naopak rozhodně následuje svého staršího velkého slovanského bratra. A obě tyhle části Bosny a Hercegoviny existují a na státní úrovni prakticky harpunují veškeré jasné směřování zahraniční politiky země. S jedinou výjimkou: s výjimkou vstupu do EU. Bosna a Hercegovina, obě její části, obě její entity (Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská, pozn. red.) jako celek stojí o vstup do EU a opakovaně to potvrzují.
Zmínila jste Severoatlantickou alianci. Jaká je podpora lidí ohledně případného členství Bosny a Hercegoviny v NATO?
Liší se v obou entitách. Bude velice nízká v Republice srbské, protože tam bude hodně rezonovat bombardování Bělehradu, hlavního města Srbska ze strany Severoatlantické aliance v době otázky nezávislosti Kosova, bude nepoměrně vyšší ve Federaci Bosny a Hercegoviny, která je etnicky dominovaná Bosňáky a Chorvaty. Nicméně vám nejsem schopna přesně říct, jakou má NATO podporu ani ve Federaci – jestli je to padesát nebo sedmdesát procent. Nemyslím si, že by k tomu byl v poslední době zveřejněn průzkum veřejného mínění.
Je ta podpora vyšší nebo nižší než podpora vstupu do Evropské unie?
Pokud vezmeme průměr obou částí země, tak podpora NATO ve srovnání s podporou vstupu do Evropské unie je zcela určitě nižší. Podpora vstupu do EU je nad padesát procent v součtu Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské. Vstup do NATO by asi podpořilo nad padesát procent lidí ve federaci, toto číslo ale bude znovu snižovat nepodpora v Republice srbské.