Článek
V průzkumu uspořádaném u příležitosti 25. výročí události celých 48 procent respondentů přiznalo, že o ní neví vůbec nic a že si na žádné souvislosti vůbec nevzpomíná.
Osm procent pak tehdejší pokus skupiny konzervativních komunistických pohlavárů zmocnit se kormidla vedení země označilo dokonce za „vítězství demokratické revoluce“.
Moskevská radnice přitom letos poprvé zakázala pietní akci v centru Moskvy, na níž si aktivisté chtěli připomenout památku obětí, jež zahynuly při střetech protestujících obyvatel s částmi armády.
Na místě, kde byli zabiti tři lidé, u památného znaku instalovaného v ruské metropoli nad tunelem mezi Novým Arbatem a Sadovým okruhem, plánovali na sobotu uspořádat tryznu a vztyčení ruské vlajky.
Barikáda vytvořená obyvateli Moskvy, kteří spontánně chránili před pučisty tzv. Bílý dům v Moskvě, kde byl v době pokusu o převrat Boris Jelcin se svými stoupenci. Snímek z 24. 8. 1991
Městské úřady však organizátorům – s tvrzením, že právě v tomto v místě se bude nyní rekonstruovat vozovka – poradily, aby se přesunuli do parku Sokolniki. A vlajku jim pak úředníci prý vůbec nedoporučili zvedat. Pořadatelé pietní akce to považují za nepřijatelné a chtějí radnici za restrikce žalovat. „Je to výsměch,“ napsal Michail Šnejder, jeden z organizátorů pietní akce, na Facebooku.
Chtěli především odstranit Gorbyho
Jedním z hlavních cílů pučistů bylo v roce 1991 sesazení reformního sovětského prezidenta Michaila Gorbačova. V době jeho rodinné dovolené na Krymu ho tehdy i s manželkou Raisou a vnučkou odstřihli od spojení s Moskvou a izolovali ve střeženém vládním letovisku Foros na poloostrově a založili Výbor pro mimořádné situace (GKČP).
Do jeho čela byl postaven sovětský viceprezident Gennadij Janajev. Snažili se tak zabránit podpisu nové svazové smlouvy, která by dala větší pravomoc pro svazové republiky, které tvořily tehdejší SSSR.
Boris Jelcin (vpravo) s prvním a jediným prezidentem SSSR Michailem Gorbačovem. Snímek z 23. 8. 1991
Do Moskvy byla povolána armáda s těžkou technikou včetně tanků, byla zakázána činnost opozičních stran a hnutí. To však zvedlo spontánní masové veřejné protesty po celé zemi a do čela odporu se postavil Boris Jelcin, jenž se později stal prvním ruským prezidentem.
Gorbačov se po návratu do Moskvy vzdal funkce prvního a posledního prezidenta SSSR a následně zanikl i stát, který reprezentoval.
„Politický Černobyl“
Podle Gennadije Burbulise, který byl označován za „šedého kardinála“ postsovětského Ruska a který působil jako Jelcinův spolupracovník, měl puč v roce 1991 pro sovětské státní zřízení dopady jako „politický Černobyl“.
Burbulis tehdy proslul výzvami k demonstrantům, aby si „nelehali pod tanky a snažili se přesvědčit armádu, aby nestřílela do lidí“.
V roce 1991 sovětská říše už fakticky neexistovala. Gorbačov už nic neřídil a žádný sovětský orgán nefungoval
V rozhovoru pro list Den nyní uvedl, že „zánik SSSR byl předurčený, bez ohledu na puč“.
„V roce 1991 sovětská říše už fakticky neexistovala. Gorbačov byl sice formálním prezidentem, ale už nic neřídil a žádný sovětský orgán nefungoval,“ tvrdí.
Pokus o převrat skončil po třech dnech fiaskem, Rusko vstoupilo do nové etapy dějin, označované za „demokratické reformy“.
Průzkum agentury Levada-Centr ovšem ukázal, že pokud by se podobné události jako v srpnu 1991 odehrály v současné době, bránit ruskou demokracii by se vydalo pouze 16 procent Rusů, zatímco 44 procent přiznalo, že by se k tomu neodhodlalo. A 41 se nedokázalo rozhodnout.