Ruský zásah v Bělorusku je na spadnutí, obávají se experti

„Jestliže Lukašenko bude odstraněn nebo neobnoví pořádek, je možnost ruské vojenské intervence velmi vysoká,“ uvedl na Twitteru Rubio a dodal, že by šlo o ruskou vojenskou intervenci podobnou jako na Ukrajině.

Vojenský analytik David Axe v komentáři po Forbes napsal: „Režim ruského prezidenta Vladimira Putina už mnoho let hladově pokukuje po Bělorusku, bývalé sovětské republice s devíti miliony obyvatel, která leží mezi Ruskem, Polskem a Ukrajinou. A nyní má možná Putin záminku tuto zemi anektovat díky běloruskému autoritářskému prezidentovi.“

Vycházel z toho, že týden poté, co Lukašenko zvítězil ve sporných volbách a zemi zachvátily protesty, vyzval Rusko k intervenci, aby jeho režim zachránilo. V sobotu Lukašenko a Kreml dospěli k dohodě o možné ruské intervenci.

”Dohodli jsme se, že jakmile požádáme, bude nám poskytnuta komplexní pomoc s cílem zajistit bezpečnost Běloruské republiky,” prohlásil Lukašenko.

Podle washingtonského Institutu pro studium války (ISW) běloruské státní sdělovací prostředky v noci ze soboty na neděli upravily vyznění Lukašenkova prohlášení tak, že pozve ruské síly do Běloruska ”jen v případě vnější vojenské hrozby”.

Jak ale ISW podotkl, je to jen chabá útěcha: „Lukašenko pravděpodobně bude čím dál tím víc tvrdit, že jsou protesty osnované a podporované ze zahraničí, aby legitimizoval výzvu k ruské intervenci a posílil snahu oddělit vůdce protestů od běloruského lidu.“ ISW už v květnu 2019 varoval, že „Kreml má strategický zájem konsolidovat kontrolu nad Běloruskem“ a zajistit dlouhodobé vazby obou zemí.

Aktuální dění v Bělorusku s masovými protesty je přesně to, čeho se Moskva obává. Nechce, aby se konaly v Bělorusku prodemokratické protesty v duchu barevných revolucí, dodává IWM. Moskva však většinou reagovala, jen když byly protesty vedeny snahou o orientaci na západ. Na protesty v Arménii a v Kyrgyzstánu nereagovala, uvedl běloruský politolog Arťom Šrajbman podle ČT.

Zatím ale není jasné, co ruský prezident udělá. „Putin má nyní na vybranou,” napsala odbornice na Rusko Julia Ioffeová v listu The Washington Post. „Zopakuje stejný manévr jako v roce 2014 na Ukrajině, tedy nechá Lukašenka uprchnout, zatímco pohltí Bělorusko a bude riskovat odvetné kroky Západu? Anebo nechá situaci, aby se dál vyvíjela?“

Vztahy obou zemí nejsou v posledních letech dobré. Lukašenkovi se nelíbilo prohlubování propojení Běloruska s Ruskem. „Po roce 2014 (kdy Putin anektoval Krym), se stal Lukašenko mnohem nacionalističtější, samostatnější a vztahy s Ruskem začaly být napjaté,” uvedl bývalý americký velvyslanec v Minsku Kenneth Yalowitz.

O napětí svědčí i podivný případ zadržení 33 ruských žoldnéřů v Bělorusku na konci července. Běloruská tajná služba KGB uvedla, že jde o členy soukromé Wagnerovy armády. Měli údajně destabilizovat situaci před volbami a měli také podle šéfa běloruské bezpečnostní rady Andreje Ravkova připravovat teroristické činy. Lukašenko pak před volbami vystupoval jako jediný garant nezávislého Běloruska, přičemž tentokrát vytáhl ruskou kartu.

Podle novináře ruského listu Novaja Gazeta Denise Korotkova, který sleduje aktivity wagnerovců, „náš vlastní nezávislý výzkum ukázal, že to byli skutečně bojovníci Wagnerovy skupiny. Máme dokumenty, která jich část identifikuje. Asi deset jich bojovalo v Sýrii a asi stejný počet na Ukrajině.“

Ruský velvyslanec v Minsku tvrdil, že skupina přes Bělorusko jen cestovala do další země a zdržela se v Minsku, protože jí uletělo letadlo. To považuje za možné i Korotkov, protože Bělorusko za pandemie neuzavřelo hranice a nerušilo lety.

O tom ale pochybuje další expert Pavel Lužin, podle něhož vyrážejí z Ruska. Ve vyjádření pro list Moscow Times dodal: „Rusko nenechá jít Bělorusko, kam chce. Když se situace změní v revoluční, Moskva zasáhne. Jestliže Lukašenko chce předat moc někomu, kdo nevyhovuje Moskvě, Rusko bude taky intervenovat.“ Podobné operace ale nepřipravují žoldnéři se zkušenostmi z pole, ale příslušníci tajných služeb.

Podle běloruského politického experta Jurije Carika chce Moskva oslabit Lukašenka, který už Kremlu nevyhovuje, a dotlačit ho k tomu, aby přitvrdil a nakonec za chaosu přivedl Bělorusko do náruče Moskvy.

Skoro žádný ze západních analytiků se příliš nezabýval možností, že jde o spontánní protest, protože část obyvatel už má Lukašenka a jeho politiky dost. Pro Moskvu by byl navíc zásah složitější, Bělorusko není rozdělené na dvě odlišné části jako Ukrajina, kde je východní průmyslová část ruskojazyčná a dlouho spojená s Ruskem a obávala se ukrajinizace.

„Bělorusko není Krym, který jakoby žádal záchranu od fašistů,“ uvedl Šrajbman a zmínil, že obecně mají Bělorusové k Rusku kladný vztah.