Ruský voják: Myslel jsem, že naše armáda je nejsuprovější na světě

Zpravodajská televize o muži mluví jako o Sergejovi, jeho skutečné jméno je však jiné. „Nechci zpátky na Ukrajinu, abych tam zabíjel nebo byl zabit,“ uvedl muž, který na frontě strávil celkem pět týdnů.

„Myslel jsem si, že naše armáda je ta nejsuprovější na světě,“ pokračoval a začal popisovat, jak jeho jednotce chybělo základní vybavení, jako například brýle pro noční vidění.

„Byli jsme jak slepá koťata. Jsem v šoku z naší armády. Tohle vybavení by moc nestálo, tak proč jsme ho neměli?“ nechápal.

Sergej vstoupil do armády jako branec. Po několika měsících se ale rozhodl podepsat dvouletou profesionální smlouvu, která by mu zajistila plat.

V lednu byl poslán k ukrajinským hranicím na vojenské cvičení, 24. února, v den, kdy Rusko zahájilo invazi, mu bylo řečeno, že má překročit hranici.

Jeho jednotka se tak téměř okamžitě ocitla pod útokem.

Když téhož večera přenocovali u opuštěné farmy, hlásil velitel jednotky, že tohle není žádný vtip.

„Byl jsem v naprostém šoku. První, co mě napadlo, bylo: Opravdu se mi to děje? Byli jsme neustále ostřelováni. V naší padesátičlenné jednotce zemřelo deset lidí, dalších deset bylo zraněných,“ popisoval Sergej.

BBC vysvětloval, že většina jeho jednotky sestávala z lidí mladších než 25 let.

Někteří podle něj byli tak nezkušení, že ani nevěděli, jak vystřelit ze zbraně. Konvoj, jehož byl součástí, se rozpadl po čtyřech dnech, když Ukrajinci vyhodili do povětří most, přes který se snažil dostat.

„Postrádali jsme jakoukoli strategii. Posily nedorazily a nebyli jsme dostatečně vybavení na dobývání velkých měst. Neměli jsme žádnou vzdušnou podporu. Šli jsme v zástupu jak na nějakou přehlídku,“ uvedl Sergej.

Velitelé si podle něj mysleli, že když začnou dobývat velká města, tak se Ukrajinci jednoduše vzdají.

„Vpřed jsme doslova uháněli, žádná dlouhá přenocování, žádné zákopy, žádný průzkum. Kdyby se někdo rozhodl obejít nás a udeřit zezadu, byli jsme zranitelní,“ nechápal voják.

Na nedostatečnou výbavu, o které Sergej hovořil, si stěžovali i další ruští vojáci, jejichž hovory domů Ukrajinci zachytili.

Na začátku dubna se Sergej vrátil do Ruska, které se rozhodlo přeskupit síly. Když byl znovu povolán, aby se vrátil na Ukrajinu, odvětil svému veliteli, že není připraven.

„Dostalo se mi odpovědi, že to je moje volba. Ani se mě nesnažil přesvědčit,“ řekl Sergej.

Po odmítnutí měl však obavy z reakce armády, a tak se rozhodl vyhledat pomoc advokáta.

Ten mu poradil, aby se vrátil na velitelství své jednotky, odevzdal zbraně a dopis s vysvětlením, že je morálně a psychicky vyčerpaný, a nemůže tak pokračovat v bojích na Ukrajině.

Armádní velitelé se podle ruského právníka pro lidská práva Alexeje Tabalova snaží zastrašit vojáky se smlouvami, aby zůstali u svých jednotek, protože jinak by jejich odchod mohli interpretovat jako dezerci.

Tabalov ale zdůraznil, že ruské vojenské právo obsahuje klauzuli, která vojákům umožňuje odmítnout bojovat, pokud nechtějí.

Podle dokumentů, které BBC získala, se od začátku války na Ukrajině vyskytl jediný případ, kdy chtěl velitel zahájit trestní řízení proti svému podřízenému, který se nevrátil do bojů. Prokurátor ale vojáka odmítl stíhat.