Ruský generál napadl koncept vedení války na Ukrajině

„Dnešní konvenční války mezi státy (vedené) pouze za použití ohromné vojenské síly se staly zastaralými. Jsou nahrazovány novými válkami, které budou mít celosvětový rozsah a budou zahrnovat různé složky - vedle boje mezi jinými i humanitární a mírotvorné operace,“ uvedl Zarudnickij. „Mají kořeny v odlišné formě přípravy agrese, která je směsí válčení, teroristických útoků a využívá vlivu komunikačních a informačních technologií,“ dodal na vysvětlenou.

Jedním z trendů ve 21. století je podle generála, který vede moskevskou vojenskou akademii „revize konceptu vítězství, které mnoho specialistů začíná méně přímo spojovat s úspěchem v boji, nebo ve válce“.

„Za moderních geopolitických podmínek není vždy nutné rozdrtit nepřítele, zničit jeho výrobu a klíčovou infrastrukturu,“ napsal letos generál ve stati pro časopis Vojennaja mysl. A uvedl proč: „Vítěz musí investovat značné zdroje do jejich obnovení, což není jeho přání.“

To je ovšem pravý opak toho, co se odehrává na Ukrajině. Ať už by její část Rusko okupovalo, nebo v ní dosadilo kolaborantský režim, muselo by dávat nemalé sumy do obnovy, kterou už avizoval ruský prezident Vladimir Putin, když řekl, že se úroveň života v anektovaných oblastech má do konce dekády dostat na úroveň života v ostatních oblastech Ruské federace.

„Svět vstoupil do nové éry násilné konfrontace, kdy už není cílem zničit nepřítele, ale podmanit si ho a pak využít jeho zdroje,“ napsal Zarudnickij. „K tomu jsou v současnosti optimální formou vojenské konflikty, které umožňují dosáhnout potřebných výsledků bez hrozby jaderné války s minimálními náklady a maximální možností zachování infrastruktury podrobené strany,“ dodal dále.

Vítězství by mělo být posuzováno nově podle toho, jak se změní vojenská politika protivníka nebo jaké se vytvoří závislosti mezi státy za použití síly nebo její hrozbou, ale také přesvědčováním a příslibem výhod nebo uvalování sankcí a embarga. Zarudnickij se tak vrací k širší definici války, jakou používá Sun C’ a jakou nyní uplatňuje ČLR: „Nejvyšším uměním války je podrobit si nepřítele bez boje.“

V analytickém článku se objevuje celá řada zajímavých myšlenek týkající se stávajícího světa a jeho vývoje v něm a rizik i podob konfliktů. „Začátek 21. století byl charakterizován významnými sociopolitickými změnami vedoucími k transformaci globální krajiny,“ napsal Zarudnickij a označil to za výzvu. Napsal, že bipolární svět skončil: „Aktuálně se objevuje nový model, který ještě postrádá stabilitu a není hotový.“

Nyní se teprve střetávají dvě možné koncepce - neúspěšná západní unipolární a nastupující multipolární podporovaný Ruskem, Čínou a Indií. Zmínil, že se tyto koncepty nutně musejí utkávat. Nezamýšlel se však, jak bude fungovat multipolární svět, protože i ten ve výsledku může vést k bipolaritě třeba s jinými hegemony.

Spojené státy vydávající se za jediného světového hegemona „nemají navzdory všem svým zdrojům schopnost nebo vůli zvládat konflikty v různých oblastech světa.“ Generál upozornil, že přístup USA v mnoha případech zhoršuje situaci. Důvodem podle něj je, že Spojené státy a jejich spojenci nerespektují mezinárodní právo: „Eskalace konfliktů mezi zeměmi jsou ve většině případů výsledkem selhání Spojených států a jejich spojenců respektovat mezinárodní právo.“

Příklady neuvedl, ale zřetelně naráží na praxi z posledního čtvrtstoletí, kdy už nebyly vojenské operace prováděny s mandátem Rady bezpečnosti, což je případ zásahu v Libyi i bombardování Jugoslávie.

Za jeden z trendů považuje nový západní přístup k mezinárodním vztahům, kdy se omezuje suverenita vlád, aby se mohly provádět různé intervence, především humanitární. Jde o popření vztahů mezi státy nastolených po vestfálském míru.

Konflikty jsou nyní podle Zarudnického komplikovanější a bude tomu tak i nadále: „Vojenské konflikty v první polovině 21. století nebudou důsledkem jediného, byť velmi významného faktoru, ale komplexem různých sociopolitických, ekonomických, národnostních, náboženských a dalších napětí.“ Zmínil, že se soupeří nejen o území, přírodní zdroje, ale i o potraviny, a dokonce o vodu.

Konflikty v 21. století jsou podle něj mnohovrstevnaté a hybridní. Zahrnují různé vojenské i nevojenské metody. Nejde už jen o přímou konfrontaci, podvratných operací a vyhrožování silou: „Budoucí konflikty nebudou mít jednotnou formu a budou závislé na dynamických strategiích.“ Budou v nich hrát značnou roli autonomní ozbrojené skupiny. Snahou bude ovládnout virtuální prostor a vyvolávat na území nepřítele řízený chaos s cílem oddělit obyvatele od úřadů. Zmiňuje i uskutečňování „takzvaných sametových a barevných revolucí“. Rusko je strachem z nich posedlé a vždy je považuje za podněcované zvenčí, i když mohou a velmi často mají vnitřní příčiny. Generál uvádí, že se využije přírodních i lidmi vyvolaných katastrof.

Zarudnickij upozornil v této souvislost na význam nových technologií. Zmínil, že v kyberprostoru se vedou války mimo území států. Vyzdvihl, že robotické a autonomní systémy se staly nástroji ozbrojeného boje. Klíčovou roli pak přisuzuje umělé inteligenci.

Státy si podle generála uchovají svou suverenitu, když budou zvyšovat svoje vojenské a obranné schopnosti a budou klást důraz na ekonomickou nezávislost a soběstačnost, jež jim umožní čelit sankcím. Musejí rozvíjet vědecké technologie a spolu s tím budovat příslušné výrobní kapacity na svém území, aby mohly poskytovat armádě moderní zbraně. Aktivně využijí kosmu a zlepší informační bezpečnost.

V závěrečném odstavci je patrný vliv severokorejské ideologie čučche, která stavěla právě na naprosté nezávislosti a soběstačnosti. Tento přístup však jde proti mezinárodní dělbě práce, což vede nutně k horším ekonomickým výsledkům, protože se vyrábí i to, co se dá v zahraničí koupit levněji, vyvíjí vyvinuté a nealokuje výrobu tam, kde je to nejlevnější. To ovšem nutně vede k chudnutí společnosti a zhoršení života obyvatel. Jak to dopadlo, ukázal v roce 1989 rozpad východního bloku.