Rusko zvolilo brutální taktiku, bude se jí držet

Pokračování stávající taktiky podle Beaumonta naznačuje soustředění velkého množství vojáků, houfnic i raketových systémů u Kursku, který se nachází nedaleko hranic Ruska s ukrajinskou provincií Sumy.

Taktiku soustředění většího množství sil na menším úseku potvrzuje i středeční zpráva britské vojenské rozvědky.

„Ruské pozemní operace zůstávají velkým množstvím palebné síly úzce zaměřené na malý sektor Luhanské oblasti. Během pondělí a úterý se boje zostřily v ulicích Severodoněcku, kde se ruské síly tlačí blíž ke středu města,“ uvádí zpráva.

„Mimo Donbas Rusko pokračuje v útocích střelami dlouhého doletu na infrastrukturu po celé Ukrajině,“ dodala britská rozvědka.

„Po téměř sto dnech války začíná ruská ofenziva na Ukrajině konečně působit koherentněji, je strategicky chytřejší a udržitelnější,“ uvedl Michael Clarke z britského institutu RUSI.

Změnu taktiky potvrzuje i australský generál ve výslužbě Mick Ryan, podle kterého Rusku přináší plody.

„V dubnu a na za začátku května po ukrajinském vítězství v bitvě o Kyjev se do ukrajinských vojenských narativů vkradl určitý stupeň triumfalismu. Jak ale Rusové nedávno ukázali, soustředění sil na menší oblasti Ukrajiny jim mohou přinášet taktická vítězství,” přiznal Ryan.

Beaumont uvádí, že i když je drtivý ruský postup pomalý, Rusové se neustále posunují.

Rychlost podle něj není rozhodující, protože Rusko zatím nevyčerpalo své zálohy. Nic na tom nemění ani to, že ze skladů už vytahuje obstarožní techniku.

Tato taktika ale staví před Ukrajince otázku, jakou zvolit obrannou taktiku, mají-li se snažit za cenu ohromných ztrát uhájit každou píď země.

Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského denně padne 60 až 100 ukrajinských vojáků a dalších 500 je jich zraněno. To by znamenalo, že každé dva dny je vyřazen z boje jeden ukrajinský prapor.

Taktické stažení ale může umožnit Rusům rychlejší postup, varuje Beaumont, protože Ukrajina je relativně plochá s malým množstvím přírodních překážek.

Bariéru v oblasti představuje pouze řeka Severní Doněc. Je otázkou, zda se ji Rusové nepokusí po dobytí Severodoněcku překročit, byť při předchozích neúspěšných pokusech přejít tuto řeku utrpěli značné ztráty.

Beaumont se domnívá, že Rusko bude chtít dostat pod kontrolu celý Donbas a ukrajinské území na jihu u Azovského a Černého moře, aby mělo zajištěnou pozemní cestu na Kyjev.

Není si ale jist, zda Rusku velké ztráty na lidech a technice umožní postup dál.

Ze stejného důvodu si není ani jist, zda Ukrajina bude schopna provést větší protiútok. Oba ukrajinské protiútoky u Chersonu a Charkova se totiž zastavily.

Ryan má však jiný názor. „Navzdory tomu, že Rusové a Ukrajinci ztrácejí lidi a vybavení po stovkách (ne-li tisících), nejde o vyčerpané národy. Rusové mají rezervy v lidské síle i ve vybavení ve skladech. Ukrajině zase přichází přes hranice masová vojenská pomoc.“

Beaumont upozorňuje, že míra opotřebení sil na jedné ani druhé straně není jasná, a nelze proto odhadnout ani sílu Rusů pokračovat v ofenzivě a ukrajinské schopnosti se bránit a podnikat protiútoky.