Ruské tanky mají zásadní konstrukční chybu, karusel s municí pod věží

„To, čeho jsme svědky u ruských tanků, je chyba designu,“ řekl CNN Sam Bennett, který působí ve Středisku pro novou americkou bezpečnost.

„Zásah rychle zažehne munici, což vede k mohutné explozi, a věž doslova vyletí do povětří,“ dodal.

Důvodem je systém automatického nabíjení, který se využívá v sovětských a ruských tancích, aby byla jejich palba co nejrychlejší.

Poprvé se použil u tanků T-64, což umožnilo snížit počet členů posádky ze čtyř na tři, protože nebyl potřeba nabíječ. Snížil se také boční profil tanku, takže ho šlo hůře zasáhnout.

Problémem ovšem je, že nabíjecí karuselový systém je pod věží.

Sovětské a ruské tanky používají dva karuselové systémy automatického nabíjení, u tanků T-64 a T-80 jsou náboje umístěny svisle po obvodu věže a další pod ní, u tanků T-72 a T-90 jsou všechny horizontálně pod podlahou věže.

„Pokud je zasažena část, kde je uložena munice, každý člen ruské posádky je mrtvý,“ uvedl pro list The Washington Post profesor z Americké vojenské fakulty Robert E. Hamilton.

Pokud vybuchne jeden granát, začnou vybuchovat další. „Všechny tyto náboje, podle toho, jestli vezou plný palebný průměr, nebo ne, se uvaří a každý bude mrtvý,“ dodal.

V tom se shoduje s britským bezpečnostním expertem, důstojníkem ve výslužbě Nicholasem Drummondem, který CNN řekl: „Pokud se nedostanete ven během prvních pár sekund, je z vás toast.“

To se posádkám amerických abramsů stát nemůže. „U amerických tanků se dlouhodobě upřednostňovalo přežití posádky,“ dodal Hamilton.

V amerických tancích abrams je munice uložena v zadní části věže, a ne pod ní.

Navíc je oddělena od prostoru posádky silnou pancéřovou deskou s malými pancéřovými dvířky, které mají mohutnějšího pancíř než zadní část vršku věže.

Pokud by tedy munice po zásahu explodovala, tlaková vlna vyrazí strop věže, a ne pancéřovou přepážku, takže posádka má velkou šanci přežít.

Cenou za to je ovšem větší hmotnost tanku, vyšší boční profil a početnější čtyřčlenná osádka s nabíječem. To zpomaluje střelbu.

Západní experti si tohoto problému ruských tanků všimli poprvé v roce 1991 během války v zálivu a znovu při invazi do Iráku v roce 2003, mnoha iráckým tankům T-72 ruského původu výbuch munice po zásahu utrhl věž.

„Všichni (za Západě) se poučili z války v zálivu, z toho, že viděli ničení tanků,“ dodal Drummond.

Vedlo to podle něj k oddělení prostoru s municí od prostoru posádky, což se uplatnilo už u bojových vozidel pěchoty Stryker.

Podle Drummonda se Rusové nepoučili, protože i tanky T-90 zaváděné do výzbroje od roku 1992 používaly navzdory silnějšímu pancéřování pořád stejný systém automatického nabíjení s municí pod podlahou věže.

Hamilton ale nesouhlasí, že by Rusové problém neregistrovali. „Rusové o tom vědí 31 let, a tak nemůžete říci, že se to rozhodli neřešit.“

V SSSR a nyní v Rusku se podle něj dál upřednostňuje rychlost palby, nízký boční profil, rychlost a manévrovatelnost nad odolností.

Ruské tanky jsou proto lehčí a jednodušší, ale nemají tak silné pancéřování jako západní, takže je snazší je prorazit zejména při útoku shora, což umějí střely Javelin nebo NLAW.

Hamilton dodal, proč se chrání osádka tanku. „Jestliže je tank zničen a posádka přežije, můžete rychleji vyrobit nový tank než vycvičit posádku. Pro Rusy jsou lidé postradatelní stejně jako technika.“

Není ovšem pravda, že by si ruské vedení nebylo tohoto problému vědomo.

Nejmodernější tank T-14 na platformě Armata sice používá podobný systém nabíjení tako T-80, ale má bezosádkovou věž a tři členové sedí v silně pancéřované přední části tanku.

Tank se ale zatím nevyrábí a není jasné, jestli bude.

Přináší až příliš mnoho převratných změn, posádka nezaměřuje kanon přes optiku a terén okolo sleduje jen přes kamery. V ruské armádě mají výhrady i k bezosádkové věži.

I modernizovaná verze tanku T-90M se pokouší řešit tento problém, ovšem jen částečně. Část munice je stejně jako u tanku Abrams v zadní části věže, část ovšem stále v karuselu pod ní.