Rozdělení Ukrajiny má kořeny v historii

Rozdíly jsou tak hluboké, že se občas dokonce objevují spekulace o rozpadu země či hrozbě občanské války. Ultranacionalisté ze západní Ukrajiny mají pramalou chuť ustupovat, takže s nimi mají problémy i lídři opozice.

Demonstrantům se podařilo během pondělka ovládnout většinu západoukrajinských regionů, obsadili již vládní úřady v oblastech Lvovské, Volyňské, Rivnenské, Tarnopolské, Chmelnycké, Vinnycké, Ivano-Frankovské a Černivické. V Žytomyrské a v Zakarpatské oblasti se o to pokusili.

Dělítkem 45miliónové země je Dněpr. Na jeho levém břehu leží proruské regiony, které byly k carskému Rusku připojeny v roce 1654. Pravobřežní Ukrajina byla k Rusku připojena až po dělení Polska v letech 1793 a 1795. Polsko si rozdělily Rusko, Prusko a Rakousko. Rusko, které už dříve zakázalo používat ukrajinštinu, hned začalo dusit národně obrozenecké hnutí, zejména na univerzitách.

Po Velké říjnové socialistické revoluci byla vyhlášena nezávislá Ukrajinská lidová republika, kterou podporovalo císařské Německo a Rakousko-Uhersko. Sovětské Rusko v rámci Brestlitevského míru uznalo v březnu 1918 její nezávislost.

Ukrajina se však dlouho ze samostatnosti neradovala, navíc její území bylo okleštěné. Po konci první světové války připadla Besarábie a Bukovina Rumunsku a Podkarpatská Rus nově vzniklému Československu. Boje mezi rudými a bílými podporované Poláky nakonec skončily rozdělením západní části Ukrajiny, kdy část patřící před válkou Rakousku-Uhersku, jako byla Halič a Volyně, připadla Polsku, zbytek získal Sovětský svaz.

Hranice se opět posouvaly po začátku druhé světové války, kdy Sovětský svaz při dělení Polska s nacistickou Třetí říší získal celou západní Ukrajinu. Útoku nacistů na Sovětský svaz se pokoušely využít některé nacionalistické skupiny v zemi, které odmítaly sovětskou moc a s ní související nadvládu Moskvy. Nacionalisté se snažili po útoku dosáhnout uznání samostatné Ukrajiny, ale v Berlíně neuspěli. Části Ukrajinské povstalecké armády Stepana Bandery kolaborovaly s nacisty. Po válce bojovali proti polské i sovětské moci, nakonec se zbytky její armády pokoušely dostat do západního Německa přes Československo.

Orientace západní části Ukrajiny na střední Evropu je dána historicky, když byla dříve součástí Polska, Rakouska-Uherska, bývalého Československa nebo Rumunska.

Odpor proti Rusům se vyhrotil za Stalina. Od konce dvacátých let docházelo k rusifikaci Ukrajiny a hlavně k násilné kolektivizaci zemědělství, která vyústila v katastrofální hladomor.

Další hladomor zažila Ukrajina, která byla nejvíce postižena během Velké vlastenecké války, v letech 1946 a 1947.

Současnou podobu země získala v roce 1954, kdy Nikita Chruščov daroval Ukrajincům Krym u příležitosti 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku.

I poté, co odezněl brutální stalinský teror, probíhala rusifikace, která se projevila například v reformě pravopisu. Ukrajinština získala statut státního jazyka až v roce 1989.

Samostatná Ukrajina byla vyhlášena v roce 1991, když zanikl SSSR. Stala se součástí Společenství nezávislých států, které má ale spíše symbolický význam.